Přesto se Klasnič ze všeho nakonec otřepal. Vrátil se do běžného života a následně i na hřiště.
V pondělí hrál 28letý útočník na evropském šampionátu za Chorvatsko proti Polsku. Skončilo to 1:0. A Klasnič dal jediný gól utkání. „Jsme na Ivana ohromně hrdí,“ řekl chorvatský kouč Slaven Bilič. „Něčemu takovému se nemusíme stydět říkat pohádka. Skutečná pohádka.“
Klasničovi měla při první transplantaci v roce 2007 pomoci ledvina od matky. Jenže tělo ji nepřijalo. Podruhé dostal stejný orgán od otce. Až tentokrát to vyšlo.
„Všichni jsme se za něj modlili,“ vyprávěl Bilič. „Volal jsem mu tehdy, abych ho povzbudil. Ale měl v sobě tolik vůle, že nakonec do sluchátka povzbuzoval on mě.“
Fotbalista si vzal za příklad amerického basketbalistu Alonzo Mourninga, který si se stejnou lapálií poradil – dva roky po transplantaci ledviny vyhrál NBA. „Když mi bylo nejhůř, četl jsem článek o Mourningovi pořád dokola. Až jsem v sobě znovu našel sílu,“ přiznal.
Pomohlo to. Po šesti měsících pauzy se Klasnič dočkal – zase v kopačkách vyběhl na trávník. První ostrý trénink s bundesligovým týmem Werder Brémy byl pro něj jako sen.
„Vstoupil jsem do svého druhého fotbalového života,“ líčil dojatě. „Slíbil jsem dcerce, že dám ve svém prvním zápase po návratu gól. Nepovedlo se mi to, ale byl jsem šťastný už jen za to, že si zase můžu kopnout do míče.“
Navíc si to brzy vynahradil. V šestnácti ligových zápasech poslední sezony stihl dát za Brémy sedm gólů. Zářil. Kouč národního týmu Bilič jej vybral do týmu pro Euro, ve třetím duelu základní skupiny proti Polákům ho poslal i na hřiště.
Dobře udělal. „Děkuji Bohu za tohle všechno,“ radoval se Klasnič po svém pondělním gólu. Ještě nikdo s transplantovanou ledvinou na tak velké fotbalové akci nehrál a neskóroval. A pro fanoušky nemohlo být dojemnějšího příběhu.
Klasnič před časem odmítl nabídku reprezentovat jak Německo (kde se narodil), tak Bosnu a Hercegovinu (odkud pocházejí jeho rodiče). Vybral si Chorvatsko. Proto je teď mezi jeho obyvateli tak populární. „Jsem jedním z nich,“ prohlásil.
Dříve mu pro jeho střelecké schopnosti říkali Zabiják. Dnes se to nezdá právě jako taktní přezdívka. Góly však umí dávat i bez ní. Zase to potvrdil.
