Narodil se v nigerijském městě Esan NorthEast, je beninské národnosti, ale oblíbil si Slovensko. „Je to můj druhý domov, žijí tam mé dvě děti,“ říká čtyřiadvacetiletý záložník Bello Issiaka Babatounde, který od šestnácti let působil v Žilině, se kterou získal i dva mistrovské tituly.
„Zahrál jsem si za ni i Ligu mistrů,“ připomíná své čtyři starty v nejprestižnější evropské klubové soutěži v sezoně 2010/11. V ní se šestinásobný reprezentant Beninu dočkal i dosavadního největšího úspěchu - když na Stamford Bridge vstřelil branku slavné Chelsea.
„Byl to nejdůležitější gól, který jsem zatím dal. Ale věřím, že ještě může být lépe,“ usmívá se sympatický fotbalista. „Uvidíme, musím si věřit.“
Pro Evropu ho objevil kouč Vrba
Na Babatoundeho příchodu na Slovensko měl velký podíl současný trenér české reprezentace Pavel Vrba. „Když byl ještě trenérem Žiliny, přijel do Afriky. Viděl mě a řekl, že mám takový talent, že bych mohl do Evropy. A v roce 2006 si pro mě přijeli,“ vzpomíná Babatounde. Ten se tak s Vrbou setkal také v Žilině. „Byl jsem mladý, chodil jsem trénovat s áčkem a hrával za béčko. A někdy jsem šel i na lavičku,“ popisuje. „Pan Vrba je úžasný člověk. A velmi dobrý trenér.“
Začátky v Evropě byly pro tehdy šestnáctiletého mladíka náročné. „Vše bylo úplně jiné. Jazyk, jídlo, počasí... Ale teď už jsem si zvykl,“ usmívá se.
Nejvíce práce mu dala slovenština. „Začal jsem mluvit po nějakých třech čtyřech letech,“ líčí. „Pomohlo mi i to, že jsem si na Slovensku našel ženu, se kterou mám dvě děti,“ nechává nahlédnout do svého soukromí.
„Rozvedl jsem se, ale teď mám jinou partnerku. Ta za mnou nyní přijede. Do konce srpna ještě dělá, ale pak dá výpověď a bude tu se mnou,“ těší se.
Přesun do Čech byl prý poměrně rychlý. „Byla to otázka dvou tří dnů. Vzal jsem si jen pár věcí,“ usmívá se. „Hned po zápase s Českými Budějovicemi, nebo v sobotu, kdy máme volno, pojedu zpět. Musím si ještě vyřídit nějaké věci a pořádně sbalit.“
Ze Žiliny se zná se Šourkem
Do Jihlavy Babatounde nepřichází v ideální chvíli. Vysočina prohrála pět úvodních duelů a až v pátek získala první bod za remízu 0:0 s Českými Budějovicemi.
„Já ale doufám, že teď už to bude fajn,“ je optimistou. „Ve fotbale se někdy stává, že čtyři pět zápasů v řadě prohrajete. Ale potom už to může být dobré. A já věřím, že to je náš případ.“
V Čechách není poprvé. Na podzim 2008 hostoval v Dukle Praha. V lize si však nepřipsal jediný start: „Měl jsem problémy s třísly. A po půl roce jsem se vrátil do Žiliny.“
V MŠK se seznámil také se svým současným spoluhráčem, jihlavským stoperem Ondřejem Šourkem. „Dobře jsme spolu vycházeli. Jsem rád, že tady je,“ uznává. „Ale teď jsem poznal i ostatní kluky a všichni jsou v pohodě,“ pochvaluje si.
„Ve fotbale se někdy stává, že čtyři pět zápasů v řadě prohrajete. Ale potom už to může být dobré.“
