Málokdo asi čekal, že nový kouč Petr Rada tým okamžitě promění z rozhárané party na fungující mašinu. Ale fanoušci doufali, že se aspoň podaří vyválčit důležité tři body. Když se ani ve druhém poločase nedočkali gólů, začala část z nich dávat najevo nespokojenost.
Nejdřív skandováním vyháněli šéfa mládeže Jaroslava Hřebíka. Pak urážlivým pokřikem počastovali i generálního ředitele klubu Adama Kotalíka. A nakonec svůj hněv obrátili proti vedení jako celku.
„Vedení Sparty je banda č.....!“ ozývalo se z kotle několikrát. Kromě toho na ochozu visel transparent „Jediné řešení - obměna vedení“. A párkrát se ozval mírnější, ale o to naléhavější pokřik: „Vedení - demisi!“
„Soustředil jsem se na zápas, tomuhle jsem moc nevěnoval pozornost,“ pokrčil po utkání rameny Rada. „Jen jsem slyšel dva dělobuchy.“
Ty z kotle spolu s dýmovnicemi vylétly dvacet minut před koncem. Fanoušci z tvrdého jádra je nepochopitelně naházeli nejen na hřiště, ale i do okolních sektorů. Z tribun se valil šedý dým, rozhodčí Příhoda musel utkání přerušit, hlasatel ultras opakovaně napomínal. Až po pár desítkách vteřin se začalo znovu hrát.
Ale už bez kotelníků - ti se po přerušení sebrali a ze svého sektoru, zřejmě na protest proti vedení, odešli.
Hráče předtím nenávistného skandování ušetřili, stejně jako trenéra Radu. Na něj se nenadávalo, ale ani tak si premiéru asi moc nevychutnal. Jak ji prožíval?
Když vyšel chvíli před úvodním hvizdem z tunelu, šel nejdřív na trávník popřát oslavenci Jaroslavu Bartoňovi, až pak si to namířil k lavičce. Samozřejmě za velkého zájmu fotografů, kteří se otočili zády ke hřišti a zvěčňovali první Radovy chvíle na letenské střídačce.
Hned po pár vteřinách vstal, došel na okraj pokutového území a zatleskal. Skoro celý zápas pak trávil na nohou. Byl takový, jakého ho všichni znají, se vším, co k němu patří: emotivní gesta, křik, pískot. Hlavně v první půli.
„Představovali jsme si, že první poločas bude lepší. Měl být lepší,“ říkal Rada po zápase. „Dvacet minut to šlo, pak jsme trochu odešli. Soupeř měl velké šance, které jsme přečkali, něco jsme si řekli v kabině. Ve druhé půli jsme měli velké šance, bohužel jsme je nevyužili.“
Z tribuny se zdálo, že víc podporoval než kritizoval. Ale občas se rozzuřil - třeba když Vukadinovič prolétl po pravé straně, narazil si míč s Fantišem a pálil jen těsně vedle. Rada hned křičel na útočící hráče, vyčítal jim, že nepomohli s bráněním. Občas se obořil i na čárového rozhodčího.
Ke spokojenosti musel mít daleko. Úvodní zápas ho utvrdil v tom, že na něj ve Spartě čeká pořádná fuška.
