Co mají oba kluby společné a v čem se liší?
"Jsou tu jisté podobnosti," říká Arséne Wenger, trenér Arsenalu. "V tom, jak hrajeme, jak vychováváme mladé hráče, jak na ně spoléháme a v pocitu sounáležitosti ke klubu."
První aspekt, který oba týmy spojuje, se tedy hned nabízí.
Je to cíl hrát krásný fotbal. Odehrát zápas, ve kterém je důležité nejen získat tři body, ale stále útočit. Nestáhnout se do obranného šiku ani poté, co hráči vstřelí vedoucí branku.
Jenže v čem je mezi oběma kluby zásadní rozdíl?
Barceloně vynáší její hra spoustu úspěchů, zatímco Arsenal čeká na trofej už dlouho. Jen loni vyhrál španělský velkoklub všechno, co mohl, od 
domácí soutěže až po Ligu mistrů.
To Arsenal byl mistrem anglické ligy naposled v roce 2004, o rok později získal Anglický pohár.
Jak podotkl kouč Wenger, oba kluby spoléhají na mladé fotbalisty, které si samy vychovávají. A ty nejlepší postupně zabudovávají do prvních týmů.
Média Wengerovi často vyčítají, že právě kvůli mladému kádru Arsenal ještě pár let nic nevyhraje, Barceloně se však tato filosofie vyplácí.
"My tvoříme zlaté míče a oni zlaté míče kupují," naráží šéf barcelonského klubu Joan Laporta na to, že jeho klub i Arsenal na rozdíl například od Realu Madrid nebo Manchesteru City
objevují své hvězdy ve vlastní líhni.
Čtvrtfináloví soupeři se ale liší v pojetí vlastenectví.
Barcelona, chlouba Katalánska, to je komunita ve Španělsku se lecčemu stranící. S katalánským prezidentem, trenérem i mnoha hráči.
Arsenal je sice klub hrající anglickou ligu, ovšem pod dohledem amerického a ruského majitele, taktovkou francouzského kouče a s pouhými třemi Angličany v prvním týmu.
"Barcelona se vždycky zapojovala do obrany Katalánska a jeho svobody, proto říkáme, že je to víc než jen klub," říká Laporta.
"Víc než polovina našeho týmu je z mládežnických týmů, jako Valdés nebo Puyol. Vysvětlujeme jim, že peníze nejsou všechno. Chceme, aby náš klub milovali."
A tady narážíme na další podobnost. Akademií Barcelony prošel i Cesc Fabregas, i on Barcelonu odmalička miloval, vždyť první utkání na stadionu Camp Nou navštívil už v devíti měsících.
Fabregas ale nevěřil, že se v Barceloně prosadí, a tak se v roce 2003 v šestnácti letech upsal Arsenalu. V londýnském klubu je dnes dvaadvacetiletý záložník vůdčí osobností, což mu vyneslo dokonce kapitánskou pásku. Spekuluje se, že Barcelona chce svého odchovance získat zpátky.
V Arsenalu byla kapitánem před španělským špílmachrem jiná osobnost nynějšího čtvrtfinále - Thierry Henry. V londýnském klubu je útočník legendou, stal se nejlepším střelcem jeho historie, tamější fanoušci ho milují.
V roce 2006 dovedl Arsenal dokonce do finále Ligy mistrů. V tom dal vedoucí gól stoper Sol Campbell, jenž je v londýnském klubu i dnes. Henry je už v táboru soupeře, Barcelona výsledek finále nakonec otočila a po roce získala i francouzského kanonýra.
Henry si moc přál, aby na sebe jeho bývalý a současný klub v Lize mistrů nikdy nenarazily, letos mu to však nevyšlo.
Hrát proti klubu, který má stále v srdci, to Henryho ničí. Ale další odlišnost tkví v tom, že na rozdíl od Fabregase vůbec dnes nemusí nastoupit.
Pokud je Fabregas zdravý, zaručeně figuruje v základní sestavě Arsenalu. Naopak Henry už v Barceloně takovou jistotu nemá.
