Jenže to není jen útočník, který se mazlí s míčem. Je i dost tvrdý a nekompromisní. Ve výskoku dokáže rozrazit přesilu a ještě přesně hlavičkovat.
"Chci dobýt fotbalovou Evropu, Liberec je první stupínek, takový začátek mé kariéry," tvrdí. A to mu je už šestadvacet, v Liberci je třetí rok. "Chtěl bych do Španělska, třeba do Realu nebo Barcelony." Jsou to smělá slova. Ale takový on je. Napůl okázalý, napůl přívětivý. Když se prochází po argentinských plážích, rád chodí bez trika, aby ukazoval vypracované tělo. Rozevlátou chůzí budí dojem frajera.
Prý ale takový není. "Leo je sympaťák, bezvadný kluk, navíc inteligentní," říká Pavel Čapek, jeho spoluhráč a největší kamarád.
Kvůli Liunimu se naučil španělsky, aby si mohli povídat. Argentinský střelec totiž nevládne češtinou.
Dlouho to byl jeho velký problém. Když podepsal smlouvu, dostal sice překladatele a učitele češtiny, jenže už první lekce skončila bídně. Měl se učit skloňování a časování a na to on není.
Zbyl jen překladatel Jaroslav Bábel. "Ze začátku jsem ho taky učil česky, aby mi nevolal z kdejakého obchůdku," říká. S Liunim byl na každém kroku, téměř šestnáct hodin denně. Teď se spolu scházejí jen třikrát týdně. "Když něco potřebuje, zavolá." Třeba jednou vedl Liuni manželku k doktorovi a překladatel byl na dovolené ve Španělsku. Hráč přesto Bábelovi zavolal, aby doktorovi tlumočil, co ženu trápí. Nebo když kvůli špatnému parkování dostal botičku. To bylo další vyřizování s překladem.
"Že neumí česky? Když je potřeba, tak rozumí. O peníze si řekne vždycky. Ale mně to nevadí, hlavně ať střílí góly, v tom je nadprůměrný," tvrdí Ladislav Škorpil, trenér, který Liuniho vede v Liberci.
Argentinec nepočítal s tím, že v Česku zůstane přes dva roky. Říkával si: rozehraju se v Liberci a pak rychle do Španělska nebo Itálie. Jenže pobyt v Liberci, přestupní stanici za lepším, se protáhl.
Přitom zájemci existovali. Třeba Slavia, Gijon, Šachťor Doněck. On má však větší plány.
Doma v Buenos Aires byl nejlepším střelcem druhé ligy, pak přišel za devět milionů do Liberce a hned v prvním utkání vstřelil hattrick Opavě.
Má pár nedostatků. Po ligové přestávce se obvykle do klubu vrací s nadváhou. Navíc je často vzteklý, hádá se s rozhodčími a rozčiluje se, když se mu nedaří. Zkrátka Argentinec. "Ale kdepak, na to, odkud pocházím, jsem kliďas," hájí se.
Potrpí si hlavně na oblečení, chce dobře vypadat.
Parádivá je i jeho manželka, dvacetiletá argentinská modelka Gizela. V Liberci má dvacet párů bot.
Liuni neměl nikdy nouzi o peníze. Dědeček, původně Ital, se přestěhoval do Buenos Aires. Otec tam šéfoval argentinskému národnímu divadlu.
Z rodné země si přivezl velkou zálibu: často a rád nakupuje. Ještě než se v Liberci zabydlel, zaskočila ho proto nemilá věc, obchody zavíraly moc brzy. "V Buenos Aires prodávají nonstop." Ale zvykl si.
Také sníh už mu nevadí, i když ho dřív neznal. Dokonce statečně lyžuje na běžkách, zkouší jezdit i na snowboardu. Ale jak dlouho ještě? Možná v Liberci nevydrží ani do konce sezony. Možná už zítra přestoupí za lepším.
Co o Liuninm říkají
Trenér Ladislav Škorpil: Narodil se jako střelec. Když jsem ho poprvé viděl, hned jsem si řekl: Tak tenhle Liuni je pěkně nebezpečný.
Spoluhráč Pavel Čapek: Naučil jsem se kvůli němu španělsky. Museli jsme se nějak dorozumět, když si sedl v kabině naproti mně. Nemohli jsme na sebe jen tak civět. Skamarádili jsme se a on mě pozval na svatbu do Argentiny.
Manažer Pavel Zíka: Dřív se obránci mohli vymlouvat, že ho neznají, ale on dává góly pořád. Jeho mise v Česku možná končí - má konkrétní nabídku ze Španělska.
 Argentinský útočník v dresu Slovanu Liberec Lazzaro Liuni střílí úvodní gól do branky Baníku Ratíškovice ve finále ČMFS. |
