Tým, který má podle soupisky kádr na to, aby celé mistrovství vyhrál, se klepe, aby se na ně vůbec dostal. Na šampionát se Argentina nekvalifikovala naposledy v roce 1970. Teď stojí na hraně. Pokud prohraje v Uruguayi, může z toho být velká blamáž. "Necháme na hřišti život, abychom postup vybojovali," pronesl pateticky Maradona.
V jihoamerické kvalifikaci je před posledními zápasy ve hře jedno postupové místo a tři zájemci o ně. Nejlepší pozici stále drží Argentina, ale Uruguay ztrácí pouze bod, naději živí také Ekvádor, jenž je o další bod zpět. Jaké jsou varianty pro Argentinu? Výhra = její postup, remíza = minimálně baráž, porážka = velká komplikace a víra, že Ekvádor nevyhraje v Chile.
Přitom už mohlo být všechno jinak: argentinské hvězdy se ve víkendovém zápase se slaboučkým Peru trápily, zachránila je náhoda, když na konci v šíleném lijáku nejdřív ztratily těsné vedení, pak je v nastaveném čase spasil dorážkou z ofsajdu náhradník Palermo. "Už jsem nevěřil," přiznal obtloustlý Maradona, jenž se po gólu rozběhl, našel si nejhlubší louži a skočil do ní rybičku. Jel snad pět metrů jako rozjařený lachtan, pak triumfálně zařval: "Argentina žije!"
Ano, žije, ale valí se na ni drtivá kritika. Velká jména netvoří tým, hvězdy hrají na sebe, ale Maradona je brání. Nejvíc se mluví o (ne)formě Messiho. V Barceloně září, v národním týmu je tragický. Přes šedesát procent fanoušků si přeje, aby nebyl proti Uruguayi v sestavě. Stejně tak víc než půl národa žádá rezignaci Maradony.
On sám nikdy nechtěl trénovat, ale najednou převzal reprezentaci. S ní v kvalifikaci třikrát vyhrál a čtyřikrát prohrál. Padnout popáté, to by byl téměř jistě Maradonův konec.