Podle původní smlouvy měl ještě minimálně v jarní části prvoligové sezony oblékat dres FC Vysočina.
Jenže...
Jedenatřicetiletý obránce Antonín Rosa se rozhodl jinak. S vedením jihlavského klubu se domluvil na rozvázání kontraktu a nejvyšší domácí soutěž opouští. „Najednou jsem ve fotbale už neviděl svou budoucnost,“ prozrazuje bývalý hráč Teplic, Mladé Boleslavi a Ružomberku. „A tak jsem oznámil svůj konec na nejvyšší úrovni.“
Kdy vás poprvé napadlo, že už po podzimu uzavřete kariéru?
Tyto myšlenky se ve mně střádaly během celého roku 2017. Nicméně, neberu to tak, že by mě fotbal už nebavil. Já jsem nejezdil na tréninky s nechutí. Mě bavilo trénovat, bavilo mě hrát. Těšil jsem se na zápasy. Ale ty prohry, kterých bylo spousta, se na mě negativně podepisovaly. A já jsem si nějakým způsobem vyhodnocoval svoji situaci.
K čemu jste došel?
Vždy jsem měl nějakou motivaci – třeba kariérního posunu. A teď jsem si najednou uvědomil, že mě už třeba ani nic takového nečeká. Najednou jsem si uvědomil, že bych podobnou situaci řešil třeba ve čtyřiatřiceti, v pětatřiceti. A říkal jsem si, že je možná správný čas udělat rozhodnutí dřív a vytvořit si v uvozovkách náskok do toho přechodu po fotbalové kariéře.
Kdy jste tento záměr poprvé nastínil vedení klubu?
Na konci podzimní části jsem vedení naznačil, že takové myšlenky mám. Musím říct, že klub se zachoval férově. Dal mi čas na rozmyšlenou a vlastně se mnou dál počítal, na tu jarní půlsezonu minimálně. Ale já jsem lidem z vedení na konci roku oznámil, že jsem se rozhodl skončit. Přesto musím říct, že z jejich jednání mám velmi dobrý pocit.
Naznačil jste, že ve vašem rozhodnutí hrály roli i špatné výsledky. Pravdou je, že od svého příchodu do Jihlavy v létě 2016 jste hrál v podstatě jen o záchranu.
Když jsem do Jihlavy přicházel, měl jsem pocit, že mančaft dost posílil, že kvalitu má. Ze začátku jsem z fotbalu měl radost. Ale pak to spadlo do situace, kterou v Jihlavě zažívají asi každou sezonu. Neměli jsme výsledky, dostali jsme se pod tlak. A pak se to s námi táhlo celou sezonu. Musím říct, že to na moje rozhodnutí mělo určitě velký vliv. Já jsem si najednou uvědomil, že víc zápasů prohraju než vyhraju, což jsem předtím v životě nezažil.
Novinkou pro vás asi bylo i vysedávání na lavičce náhradníků.
Máte pravdu. Myslím, že jsem na podzim šest zápasů hrál a pětkrát seděl na lavičce. To jsem v kariéře taky mockrát nezažil, takže to pro mě samozřejmě nebylo jednoduché. Určitě to byl další střípek, který napomohl k mému rozhodnutí. Navíc na konci podzimní části přišly zdravotní problémy.
Co vás trápilo?
Nic tak vážného, zánět nártu. Upadl jsem při tréninku na nohu, píchlo mě na boku chodidla. A vlastně jsem s tím promarodil šest týdnů, aniž by se pořádně zjistilo, čím to je.
Bylo hodně těžké rozhodnout se nenastoupit do jara, když vidíte situaci, ve které Jihlava je?
Musím říct, že byly dva faktory, které pro mě byly nejtěžší. Jedním z nich bylo, že opouštím loď v kritické situaci. Na druhou stranu si myslím, že pro klubovou ekonomiku je to dobře. Jihlava si za mě může přivést náhradou hráče na jiné pozice, které jsou momentálně potřebnější. Takže pro klub to nějakým způsobem bude, nechci říct, přímo vysvobozením. Ale podle mého názoru potřebují posílit na jiných postech. To byla jedna věc.
A druhá?
Jak to oznámit rodině. Konkrétně tátovi a dědovi, kteří moji kariéru prožívali nejvíc. Tak tam jsem z toho měl obavy. Ale musím říct, že to proběhlo v pořádku.
Jak to vzali?
Celou tu kariéru spolu probíráme, nějaké moje pocity. Ale konkrétně až takové jsem jim najevo nedával. Někdy okolo Vánoc jsem jim ale naznačil, že už myšlenky na konec mám. Svým způsobem mě chápali, na druhou stranu mě motivovali. Snažili se říct, ať ještě ten půlrok minimálně vydržím. Ale nakonec jsem i jim ke konci roku oznámil, že jsem se definitivně rozhodl.
Zmiňoval jste posty, na nichž potřebuje Vysočina posílit. Kde ji podle vás nejvíce tlačí bota?
Těžko do toho takhle mluvit. Ale myslím, že jsou tam potřeba hráči, kteří zvládnou finální fázi. Nemyslím přímo zakončit, ale připravit finální přihrávku, centr ze strany... Takže jakýkoli hráč do záložní řady. To je to nejpodstatnější. Protože my jsme ve většině utkání nehráli úplně špatně. Ale bohužel jsme nezvládli vyřešit situace, které některé mančafty vyřešit zvládají.
Jedním z důvodů, které jste při vašem odchodu uvedl v oficiální zprávě, byl zájem dokončit vaše vysokoškolské studium. Prozradíte, jakému oboru se věnujete?
Studuji na Vysoké škole obchodní v Praze cestovní ruch. Zbývá mi poslední rok, začal jsem trošku později. Celý život jsem se věnoval fotbalu, dával jsem mu vše. Ale s přibývajícím věkem už jsem si musel rozvrhnout nějaký time management. Abych k tomu zvládl i další věci.
Jak se dá kloubit profesionální kariéra fotbalisty a dálkové studium vysoké školy?
Je pravda, že spousta lidí si myslí, že máme plno volného času. Ono se to tak zdá. Když je dopolední trénink, odpoledne je volno. Ale když si zkusíte režim, kdy celé dopoledne strávíte na tréninku, tak na vás padne únava. Je těžké se na něco soustředit, něčemu se věnovat. Moje dálkové studium je takové, že přednášky mívám v pátek večer a přes celou sobotu. Což většinou nemám šanci kvůli fotbalu zvládnout. Navíc je leden, zkouškové období. Už bych potřeboval vícekrát třeba uvolnit. A myslím, že by to taky nebylo úplně O. K. Přestože vím, že je více hráčů, kteří to takhle dělávali. Já jsem s tím uvolňováním měl celý život trošku problém – ať už z jakéhokoli důvodu. Takže i to sehrálo roli.
Zimní přestupyPřehled změn v lize  Kdo kam přestoupil, kdo je na odchodu a kdo si koho vyhlédl? Více zde. |
Když zmiňujete volný čas fotbalisty: řeči o jejich vysedávání po kavárnách asi neuznáváte.
Musím upřímně říct, že jsem na to celoživotně alergický. V poslední době už se dokážu trochu povznést, ale dřív mi to hodně vadilo. Protože většina lidí, kteří tohle říkají, si to vůbec nedokáže přestavit. Neví, co ten kluk musel obětovat, čím si konkrétně fotbalista projde. Už v mládí a pak na té nejvyšší úrovni. Jako ve všem, v čem jste úspěšný, vám to určitě nespadne samo do klína. Bohužel oni vidí jen tohle, že po obědě si jdete na kafe.
Na druhou stranu, fotbalisté jsou za to dobře zaplaceni.
Samozřejmě, benefitem fotbalu je, že už v nějakém nižším věku si můžete vydělávat slušné peníze. Na druhou stranu tomu obětujete opravdu vše. A pak přijde doba, kdy musíte s hraním skončit. A pak všechno, o co jste kvůli fotbalu přišli, je vaším velkým handicapem.
Vás právě nyní čeká rozhodování, čemu se po fotbalové kariéře budete věnovat. Už máte jasno?
Abych se přiznal, tak zatím dál budu pokračovat s hraním fotbalu. Sice už ne na tak vysoké úrovni, proto jsem oznámil konec. Ale pořád tím samozřejmě něco vydělám a budu mít volné ruce, volné pole působnosti a čas si promyslet, jakým směrem se vrhnout. Už mě samozřejmě nějaké věci napadají. Nějaké možnosti se mi otevírají. Ale právě díky fotbalu budu mít čas si všechno promyslet. Abych vůbec věděl, že bych byl v nějaké pozici platný a byl o mě zájem. Budu to řešit až v průběhu několika dalších měsíců. Nedávám si nějaký deadline, kdy někam nastoupím.
Tušíte už, kde budete s fotbalem pokračovat?
Vypadá to na nižší soutěž v Německu. Už jsem s jedním týmem předběžně domluvený.
Tvrdí se, že v nižších soutěžích v Německu či Rakousku si fotbalista může přijít na podobné peníze jako v české lize. Je to pravda?
Musím říct, že určitě jsou kluby v Česku, které vám teď už dokážou nabídnout úplně extrémně nadstandardní podmínky. Ale u většiny ostatních vyděláváte výrazně míň. Nebudu říkat, že je to málo, to vůbec. Ale už jsou to takové podmínky, které dokážou splnit i kluby nižších soutěží v zahraničí.
Na druhou stranu: liga je liga.
Samozřejmě. Každý z nás fotbal hraje z velké části pro radost. A to, že hrajete první ligu je vždy velký benefit. To nebudu zastírat. Ale já jsem si ji zahrál, prožil jsem v ní nějakou dobu. Mohl jsem dokázat víc, ale i míň, myslím si. A když se ohlédnu, můžu být spokojený.
Dá se v průměrném českém klubu finančně zabezpečit?
O tom asi není řeč. Pokud je člověk nějakým způsobem rozumný, peníze se ušetřit dají. Ale je to o každém individuálně, jakým způsobem s penězi zachází.
Zejména mladým hráčům se vyčítá, že s penězi neumí vycházet. Že jak hodně vydělávají, tak stejně hodně i utrácejí...
Já jsem se zrovna k tomuto nedávno někde vyjadřoval. Já jsem prozřel v nějakých 22 letech. Tehdy jsem si uvědomil, že pokud neudělám nějakou extra kariéru, tak se financím musím začít věnovat. Nebo respektive snažit se nerozhazovat. Takže jsem prozřel relativně brzy a nějaké peníze si našetřil. Ale je pravda, že to není jednoduché. Musím říct, že to těm mladým klukům nikdo vyčítat nemůže. To není vůbec fér.
Jak to? Je to jejich rozhodnutí.
Vezměte si, že většina lidí studuje střední školu, pak jde třeba na vysokou. A teprve poté, když už má člověk něco za sebou, začne vydělávat slušnější peníze. Kdežto když jste fotbalista, tak podepíšete v šestnácti první smlouvu a v osmnácti už si vyděláváte větší peníze. A pokud nemáte nějakou vyloženě finanční gramotnost nebo vzdělání od rodiny, je to složité. Tady je prostor, aby se tomu věnovali jak rodiče, tak kluby nebo hráčské organizace. To má smysl.
K záchraně by se mohli odrazit od duelu se Slavií Antonín Rosa v dresu Jihlavy Kádr sestupem ohrožených jihlavských fotbalistů sice Antonín Rosa během zimní pauzy na vlastní žádost opustil, zápasy Jihlavy během jarní části soutěže však sledovat nepřestane. I přes relativně krátký čas, který na Vysočině strávil (18 měsíců – pozn. red.), si totiž v týmu našel několik kamarádů. A s nimi chce zůstat dál v kontaktu. „Myslím, že se jich tam bude víc. Aniž bych musel někoho jmenovat,“ usmívá se Rosa. „Stejné to mám v každém klubu, ve kterém jsem byl. Většinou si v hlavě zachovám ty lepší vzpomínky.“ Zapomenout rozhodně nebude chtít na parťáka Lukáše Zoubeleho. „Je to kluk, kterého znám už z mládežnického fotbalu v Teplicích. Takže určitě bude jedním z těch, se kterým budu hodně v kontaktu,“ vysvětluje. „Jihlavu budu sledovat a budu jí hrozně fandit, aby se zachránila. V což jednoznačně věřím,“ vzkazuje. Poslední celek nejvyšší soutěže však nečeká snadný úkol. Během čtrnácti zápasů musí smazat dvoubodové manko, které aktuálně má na první nesestupovou pozici. „Situace je asi nejhorší, jaká tam kdy byla,“ uvědomuje si Rosa. „Na druhou stranu: tím, že ostatní mančafty nenasbíraly tolik bodů, je to pořád hratelné,“ věří. „Navíc Jihlava s bojem o záchranu zkušenosti má,“ připomíná zkušený stoper, že Vysočina už čtyřikrát utekla hrobníkovi z lopaty. Otázkou však po letech bojů o holé přežití zůstává, zdali kádr Jihlavy skutečně má prvoligové parametry. „Kluky jsem viděl i v tréninkovém procesu a myslím, že mužstvo prostě potenciál má. Bohužel, zatím byl největší problém, prodat to v zápasech,“ uvědomuje si Rosa. „Bohužel, možná i pod tím tlakem, pod kterým se tam dlouhodobě hraje, se z hráčů nedostane všechno, co v nich je.“ Od návratu Jihlavy do nejvyšší soutěže se přitom na lavičce vystřídaly takové trenérské kapacity, jakými jsou František Komňacký, Petr Rada, Michal Hipp nebo Michal Bílek. „Já jsem v Jihlavě zažil čtyři trenéry, když počítám i pana Jinocha, který byl úspěšný. A minimálně za pana Hippa nebo Bílka to trenérem určitě nebylo. Byli to velmi kvalitní trenéři, pro Jihlavu úplně úžasní,“ připouští Rosa. „Musíme si přiznat, za špatné výsledky jsme mohli my, hráči,“ uznává Rosa. Nyní se tým pokusí pozvednout Martin Svědík, který nahradil od- volaného Ivana Kopeckého. A už v únoru ho čeká drsný test: v prvním jarním kole Jihlava přivítá po podzimu druhou pražskou Slavii a poté cestuje na hřiště první Plzně. „Minimálně první zápas může být takový odrazový můstek. Hrozně věřím, že to kluci zvládnou a bude to pro ně důležitý krok za záchranou,“ věří Rosa. „Na vlastní kůži jsem totiž zažil, že v domácím prostředí se nám proti silnému soupeři hrálo vždycky lépe než proti týmům na naší úrovni,“ dodal Rosa. |
