„Je to hezké, ale zatím o nic nejde. Doufám, že to vydrží a začne padat také v lize, protože sezona se nám zatím nepovedla,“ přeje si Fantiš, který v závěrečném podzimním kole trefil poslední ligovou výhru Zlína.
Fantiš šel za Csaplárem: Kdyby Zlín trénoval někdo jiný, nebyl bych tady |
Vaše sebevědomí jde ale nahoru, ne?
Za každý gól jsem rád. Potěší a dodá kus sebedůvěry. Pořád lepší, než kdybych šance spaloval.
Třinec jste porazili 3:1, Kroměříž 4:1, ale trenér Páník nebyl úplně spokojený.
Soupeři byli houževnatí, svedli jsme hodně soubojů. Hlavně druholigové týmy jsou silovější, kolikrát to není až tak o fotbale. Kroměříž před zápasem trénovala spolu tři dny, přesto předvedli spoustu pěkných akcí a mohli dát dva tři góly. Pro nás je to vykřičník, musí se to zlepšit. Změna by už měla být vidět v generálce v Brně.
Utkání jste si zahráli po dlouhých 66 dnech. Už vám cukaly nohy?
Říkám to pořád. Nejraději hraji zápasy. Bylo krásné začít spolu trénovat, ale po takové době jsou zápasy důležité a každý je chce hrát. Proto přece děláme fotbal.
Jak jste trávil první týdny nouzového stavu, kdy jste jenom individuálně trénovali?
Bylo to těžké. Navíc v té době byla přítelkyně těhotná. Režim jsem dodržoval. Běhat jsem začal chodit, až se situace trochu uvolnila.
Syn Toník se narodil jako vaše dcera ve Slaném. To jste plánovali?
Ne, původně měla přítelkyně rodit ve Zlíně. Dceru jsme dali na hlídání k babičce, jenže pak všechno rychle zavřeli a báli jsme se, aby nezavřeli kraje. Během dvou hodin jsme se sbalili a odjeli do Loun k rodičům přítelkyně, kde jsme zůstali, než jsme začali zase společně v dubnu trénovat. Bezvadné bylo, že mají domeček se zahradou a bazénem, takže jsme mohli chodit ven a nebyli jen zavření. Ale okolní svět šel mimo nás.
Takže i na tuhle složitou dobu budete mít díky narození syna příjemné vzpomínky, viďte?
Nemohl jsem k porodu, ale tím, že jsme nehráli, tak jsem si mohl Toníka užívat bezprostředně po porodu. Strávil jsem s ním měsíc a půl každý den doma. Teď jsme zpátky ve Zlíně a už se nikam nechystám, všechno jsem odboural. Chci všechno věnovat fotbalu, abychom zvládli boj o záchranu. Musíme všichni dobře regenerovat a vyhýbat se zranění.
Což ale půjde dost obtížně, když regenerace na stadionech není prozatím povolená, ne?
To podle mě bude největší problém pro všechny týmy. Odehrát jedenáct zápasů během pěti týdnů je pro tělo nápor. Když připočteme karetní tresty, zranění, tak někteří kluci můžou mít nespočet minut. Pokud nebude dobrá regenerace - sauna, studená voda, vířivka, masáže - tak to tělo zruinuje. To by se mělo vyřešit. Ne každý má doma vířivku a masérku. (úsměv)
Pět střídání místo tří to asi nezachrání, že?
Částečně to pomůže. Ale hlavně trenérům, kteří tím můžou vývoj zápasu výrazně změnit. Někomu to nepůjde, a tak ho klidně vyndá už ve 20. minutě, protože bude mít pořád ještě čtyři střídání. Může také mezi hráče rozdělit minutáž. Se třemi střídáními musí trochu kalkulovat.
Do zápasů bez rehabilitace? Absolutní nesmysl, obává se zlínský Páník |
K týmu se těsně před pauzou vrátil trenér Bohumil Páník. Byla to velká změna?
Hodně kluků tady trénoval, i mě, takže pro mě to změna není. Vím, jak chce hrát, jaké má tréninky. Dva roky jsem ve Zlíně nehrál, takže jsem se bez tři čtvrtě roku vrátil ke stejnému trenérovi.
Vypadá to, že s vámi počítá na pravý kraj zálohy?
Hrál jsem tam oba přípravné zápasy, na tréninku jsem tam také. Za trenéra Csaplára jsem nastupoval na každém postu kromě stopera, ale nejlépe se cítím tam, odkud můžu útočit.
Jak vnímáte prázdné tribuny při zápasech?
Diváci dají utkání jiný náboj. Je to škoda. Fotbal se hraje pro lidi. Jasně, budou koukat v televizi. Ale sport je o atmosféře. Zápas je vyvrcholením týdenní přípravy, svátek. Lidé se jdou podívat na fotbal. Doufám, že se to co nejdříve změní. Když budeme hrát ligu, tak se nesmíme vůbec dívat, že nejsou diváci. Musíme se dostat do zóny a neřešit, jestli někdo řve a fandí, oprostit se od toho.
V sobotu jste byli poprvé testováni na přítomnost koronaviru. Máte ze současného dění obavy?
Testování bylo nepříjemné, ale vím, že je to nezbytné. Obavy jsem měl zpočátku, když nastal největší boom. Strachu hodně pomáhá televize, pořád jsme měli zapnuté zprávy. To si pak člověk až říká, že je také nakažený. Jakmile ji ale člověk vypne a začne trénovat, má jiné zájmy. Na televizi už nekoukám, fotbal měl pozitivní vliv a koronavirus z mysli vytlačil.
