Nebýt toho, klub by se dál plácal v sestupové zóně a možná by hráči znovu museli až do příštího zápasu zůstat na hotelu. Bez šance jet domů. Za trest, aby si uvědomili, jak se má bojovat v italské lize.
Levá noha Antonína Baráka zajistila, že je v klubu daleko snesitelnější atmosféra.
„Trenér mu dal dokonce pusu v kabině, byl šťastný jako blecha. A Tonda samozřejmě taky. Má krásné zážitky,“ líčil táta Antonín.
„Nebýt jeho, trenér Delneri už by v klubu nebyl. Barák je pro mě jedním z nejpříjemnějších překvapení sezony,“ řekl Gaetano Mocciaro, novinář z webu Tuttomercato.
Klubovou krizi zažehnaly dvě krásné křížné střely. Jedna ve středu na hřišti Sassuola (1:0), druhá v neděli proti Bergamu (2:1).
Číslo 72, které Barák nosí na dresu, se dostává do obrátek. Přitom ještě nedávno si stěžovalo, že se musí prát s obrovskými egy spoluhráčů, kteří myslí především na sebe. „Nemůžu říct, že hrajeme týmově, to absolutně ne. Někteří hráči jsou trochu líní běhat. Člověk pozná, že musí být trochu sobec. A když to řeknu hanlivě, tak hajzl,“ vyprávěl Barák bezelstně.
V klubu mu za ostrá slova nikdo nevynadal, přehlédnout se však nedala. Italské weby totiž pečlivě sledují, co se o Serii A šustne jinde, a veškeré drby překládají. Takže varování pro Baráka, že by měl být větším diplomatem.
Ale je pravda, že Udinese to na hřišti neklape. V neděli si vyhrát nezasloužilo, soupeř z Bergama byl daleko výraznější. Před koncem neproměnil penaltu a gól vzápětí neplatil kvůli spornému ofsajdu. Takže Barák mohl být za hrdinu.
Pracovitý záložník vyletěl v minulé sezoně coby slávista. Do Itálie šel za 80 milionů korun, jenže celou letní přípravu promarodil. Když se začalo hrát naostro, Udinese prohrálo pět z úvodních šesti kol, čili drsná zkouška pro psychiku.
Naštěstí Barák je zvyklý bojovat. Jako teenager přepral únavový syndrom nebo vrozenou vadu zad. Ve srovnání s tím je chvilková fotbalová nepohoda vlastně brnkačka.
Když se v italské lize trefil poprvé, sklouznul se po kolenou a gól věnoval spoluhráči Behramimu, který mu šanci vybojoval. Švýcarský mazák Valon Behrami mu přihrál i na nedělní úspěch: „Je to borec. Hlava nahoře a vidí o krok dál než ostatní,“ poklonil se střelec.
Barákovo jméno rezonuje. Italské noviny chválí jeho osobnost a sílu. Že prý působí jako zajímavá spojka, což je role, která pomáhá defenzivnímu štítu a zároveň stíhá výrazně podporovat útok. Třeba proti Sassuolu naběhal 12,6 kilometru, čili nejvíc ze všech, proto se nabízí otázka: Kam až to Barák dotáhne?
Příště proti silnému Laziu může prokázat, co už se v Itálii naučil.
