Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Vysvědčení pro lvíčata: Naději přebila pachuť, ale ostudu tým neudělal

Kapitán české jedenadvacítky Michal Trávník se snaží přejít přes Lucase Andersena z Dánska. | foto: ČTK

26 2017
Ještě nebyl konec, zbývalo dohrát pár desítek vteřin nastaveného času. Ale čeští fotbalisté do 21 let už by nejradši byli v kabině. Popadali na trávník, hlavy v dlaních, některým se draly do očí slzy. Nezbývala už ani špetka chuti jít na půlku a rozehrát. Právě dostali čtvrtý gól od Dánů a věděli, že se s evropským šampionátem loučí. Porážkou 2:4 a pádem na poslední místo ve skupině.

Tahle parta se už ve stejném složení zřejmě nikdy nesejde, proto se hráčům v mixzóně třásl hlas, proto měli někteří rudé oči. Pouť fotbalistů narozených v letech 1994 a později, završená účastí na malém Euru v Polsku, končila smutně.

Měli na víc? To je otázka za milion, na odpovědích se dotazovaní neshodli.

„Stoprocentně,“ vypálil záložník Václav Černý. „Na postup jsme neměli,“ oponoval útočník Patrik Schick. „Kluci ukázali maximum,“ tvrdil trenér Vítězslav Lavička.

Tak si vyberte...

Hubené ročníky. Aha, tak ne

Pravda je, že když tým vstupoval do kvalifikace, ze které vedla cesta na šampionát přímo jen pro vítěze skupiny, nevěřilo se mu. Pokud jste v té době naslouchali názorům expertů, museli jste zaznamenat: Přijdou hubená léta, tyhle ročníky se nabité „dvaadevadesátce“ absolutně nemohou rovnat.

Jenže tým pak pod citlivým Lavičkovým vedením rostl zápas od zápasu a nechal za sebou i silnou Belgii, která chrlí jeden talent za druhým a ve výchově mladých si ji berou za vzor všude v Evropě.

Střelec Schick vylétl, v kvalifikaci dal deset gólů, vedle něj časem vykvetli i Jankto nebo Černý a v deseti utkáních tým nasázel devětadvacet branek. To mělo zvuk, takže přišla změna kurzu - Čechům se najednou zase začalo věřit.

Český stoper Stefan Simič (vpravo) odehrává míč před dánským útočníkem Lucasem...

Český stoper Stefan Simič (vpravo) odehrává míč před dánským útočníkem Lucasem Andersenem v utkání mistrovství Evropy do 21 let.

Na Euro nejeli jako favorité, těmi ani v těžké skupině s Německem, Itálií a Dánskem být nemohli. Přesto nakonec po vyřazení zůstala pachuť, protože jak v kvalifikaci, tak v určitých pasážích šampionátu ukázali, že v nich něco je.

Opory z formy, chyběli beci

Vybavíte si, kdy naposledy měl nějaký reprezentační výběr v jednom zápase tolik šancí, jako oni v sobotu proti Dánsku? Dvanáct střel trefilo branku, dalších devět šlo vedle - a často se tyto příležitosti daly zakončit gólem. Jenže právě produktivita Čechy zradila - jak na úvod proti Němcům, tak v rozhodujícím utkání turnaje.

I bez kapitána Čermáka, který se o Euro připravil alkoholovou eskapádou za volantem, měl být tým papírově nabitý ofenzivními esy i Tuhle roli ale vlastně naplno nesplnil nikdo z nich.

Jankto z Udine přijel na turnaj bez formy, celou dobu se hledal a nenacházel. Ani Černý, který během sezony v Ajaxu paběrkoval, nepřesvědčil: když měl střílet, přihrával, když přihrávat, střílel. Kanón Schick by měl od léta zabojovat o místo v Juventusu a v Polsku se pral statečně, ale sám celý útok neutáhl a v zakončení mu pak síly chyběly.

Potvrdily se i problémy s brankáři, kteří v sezoně téměř nechytali, těžko se také turnaj hraje s jediným krajním obráncem - na lajně museli zaskakovat záložníci a bylo to znát.

V tom, aby mohli naplno ukázat, co umí, Čechům rozhodně nepomohl ani zvláštní systém, kterým se Euro hrálo poprvé v historii.

„V žádném sportu jsem nezažil, aby na turnaji byly tři skupiny. Buď jsou dvě, nebo čtyři,“ divil se obránce Stefan Simič.

Český útočník Patrik Schick (vlevo) během utkání proti Dánsku na mistrovství...

Český útočník Patrik Schick (vlevo) během utkání proti Dánsku na mistrovství Evropy do 21 let lituje jedné z promarněných šancí.

Vzhledem k tomu, že postupovali jen vítězové skupin a nejlepší tým ze druhých míst, nutil postupový klíč některé týmy v závěrečných zápasech bezhlavě útočit. Stačilo zazdít jeden hromadný útok, aby soupeř mazal do otevřené obrany a trestal: kromě Čechů na to doplatili i Portugalci proti Makedonii.

Když víte, že musíte vyhrát o tři nebo víc gólů (a ještě se vyhnout žlutým kartám), výsledkem je bláznivá jízda na obou stranách, místy s otevřeným středem pole - jako proti Dánsku. Pro fanoušky? Velmi zajímavé! Pro hráče a trenéry? Náročné a ve finále často kruté.

Třeba Slovákům nakonec na postup nestačilo ani šest bodů (skóre 6:3) a parádní výkon proti Švédsku či Polsku. Trenér Hapal se na tiskové konferenci dokonce v emocích rozplakal.

Vysvědčení bez výprasku

Na druhou stranu si mladíci aspoň vyzkoušeli hru pod velkým tlakem, kdy nemohou automaticky spoléhat na to, že po první nezvládnuté zkoušce ještě složí reparát.

Zkrátka obrovský psychický i fyzický zápřah, který přežijí jen ti nejsilnější. Mezi ně tentokrát Češi zkrátka nepatřili - to je třeba si na rovinu přiznat.

„Teď nemůžeme říkat, že jsme měli na finále. Prohráli jsme dva zápasy, takže jsme asi zaslouženě tam, kde jsme,“ nepáral se s hodnocením stoper Simič.

Český útočník Patrik Schick po vyřazení z mistrovství Evropy do 21 let

Český útočník Patrik Schick po vyřazení z mistrovství Evropy do 21 let

Kdyby ale tým měl nést domů vysvědčení za to, co v předchozích dvou letech předvedl, výprasku by se obávat nemusel. Kvalifikace byla na jedničku, ani Euro nebylo propadák - vítězství nad nadupanou Itálií zůstane v paměti jako hezká vzpomínka.

Zato zbylé dva zápasy musí posloužit jako memento: na velkých turnajích se slabší chvilka nepromíjí. A dvě slabší chvilky už vůbec ne.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze