„Už jen být na takovém stadionu ve vás vyvolá zvláštní pocity. Trošku mě mrazilo v zádech, ale po prvním dotyku s míčem to bylo pryč a už jsem si zápas užívala,“ svěřila se 23letá záložnice z Kalifornie.
Co přesně jste cítila, když jste na stadion přišla?
Byla jsem trošku nervózní, srdce mi bilo o něco rychleji. Je tady překrásné fotbalové prostředí. Když jsem vešla na hřiště, úplně jsem cítila, jak krásně voní tráva. A úchvatné tribuny mají navíc kouzelnou atmosféru, i když jsou prázdné. Když pak přišli lidi, byl to obrovský zážitek. Moc se mi to líbilo.
Možná dorazilo kolem čtyř set fanoušků.
Vážně tolik? Vnímala jsem to celý zápas. Stále jsem je slyšela povzbuzovat, jejich radost z gólu byla skvělá. Navíc se hra přelívala z jedné strany na druhou, to nenechá v klidu nikoho.
A co říkáte na samotný zápas?
Celý tým hrál parádně, měly jsme převahu, spoustu šancí. Ale jsem trošku naštvaná na sebe. Ty moje příležitosti byly neuvěřitelné, jako bych se jich lekla. Ale to je fotbal.
Už je za vámi půl české sezony.
Rychle to uteklo. Přes Vánoce strávím tři týdny doma v Americe, pak se vrátím. Jsme úplně spokojená, mám výborné spoluhráčky a trenérku, jsme jako jedna rodina, to jsem ještě nezažila.
Při utkání vás navštívili rodiče?
Ano, byli na dovolené v Paříži a tak si to protáhli na víkend do Česka.
Co vám řekli po zápase?
Julie, ta šance..., jak jsi to nemohla dát? Ale moc dobře věděli, že je to jen hra.