Byl listopad 1996, když Graemu Sounessovi, tehdejšímu trenérovi Southamptonu, zazvonil telefon.
„Zdravím, tady George Weah. Mám pro vás tip na zajímavou posilu,“ ozvalo se ve sluchátku. Řekněte: odmítli byste radu od útočníka AC Milán, který se ve stejném roce stal nejlepším fotbalistou světa?
Souness neodmítl. Zvlášť když pak slyšel: „Jde o mého bratrance, je fakt dobrý. Odehrál třináct zápasů za reprezentaci Senegalu a kopal i v Paris Saint-Germain.“
Jenže ve skutečnosti nevolal Weah, ale Diův kamarád z univerzity. Svého „příbuzného“ náležitě vychválil, ale všechno si vymyslel.
On-lineSledujte duel Southampton - Sparta v podrobné on-line reportáži. |
V reálu hrál Dia osmou ligu za neznámý tým Blyth Spartans a ani tam zrovna nevynikal.
Souness souhlasil s tím, že Dia druhý den dorazí na zkoušku, dokonce mu pak nabídl měsíční smlouvu.
„Když jsem ho viděl na tréninku, říkal jsem si: Co tady dělá takový nekopa? Napadlo mě, že je to asi fanoušek, který vyhrál nějakou soutěž a za odměnu si to s námi přišel zkusit,“ vzpomíná Matt Le Tissier, tehdejší hvězda klubu.
Jenže komedie pokračovala. Na Diu čekal dres s číslem 33 a místo na lavičce v ligovém utkání proti Leedsu. Když se po půl hodině zranil právě Le Tissier, přišla jeho chvíle.
„Viděl jsem, jak stojí u čáry a hlavou mi blesklo: Cože? To jako fakt?“ diví se Le Tissier ještě dnes. Fakt. Dia, fotbalový neumětel, vyběhl do zápasu Premier League a odehrál třiapadesát minut.
Zážitek na celý život si odnesl nejen on, ale i fanoušci, kteří tehdy na stadion dorazili. Tak špatného hráče v lize nikdy neviděli. „Běhal na hřišti jako Bambi na ledě,“ přirovnal Le Tissier jeho výkon ke kolouškovi z kresleného filmu.
Dia paradoxně s trochou štěstí mohl dát i gól, ale ve velké šanci napálil míč vedle. Jinak kupil chybu za chybou, v soubojích uhýbal, klouzal, zmateně pobíhal...
Pět minut před koncem to došlo i Sounessovi a svůj „objev“ raději vystřídal, aby zápas neskončil ještě hůř než porážkou 0:2.
Po zápase Dia nahlásil, že je zraněný, nezaplatil účet v hotelu a vypařil se, aniž by dal komukoli vědět.
Britští novináři se ho později marně snažili vypátrat. Jediné, co zjistili, bylo, že úspěšně vystudoval obchod na univerzitě v Newcastlu.
Možná si pak změnil jméno, možná se vrátil do Afriky. Jisté je jedno: k tomu, aby z něj byl úspěšný byznysmen, měl určitě větší předpoklady než k fotbalu.
Sám na sobě dokázal, že zvládne udat i velice nekvalitní zboží.
