„Byl to jeden z nejlepších zápasů, jaké jsme s Dynamem sehráli,“ popisoval Aleš Nešický.
Nakonec skončil 0:0, ale po třech bodech jste sahali.
Všichni, co tu byli, tak viděli, že jsme při troše štěstí mohli dát tři a více gólů. Šancí jsme měli tak na dva nebo tři zápasy.
Ale než šance přišly, začátek byl z vaší strany pomalejší...
Neřekl bych, že pomalejší. My hráli v bloku, plnili jsme taktiku, co nám řekl trenér. Posouvali jsme se, bránili a oni s tím měli problémy. Nedostali se za celý zápas do velké šance. Opticky to možná vypadalo, že nás drží u našeho vápna, ale do šance jsme je nepustili a to bylo nejdůležitější.
Šancí bylo hodně. Která volala nejvíc po gólu?
Byly tam fakt čtyři nebo pět šancí, kdy to letělo po celé brankové čáře a stačilo jen doklepnout do brány. Nebo ta moje střela do tyčky.
To už bylo o štěstí?
Už jsem to viděl v bráně, ale na poslední chvíli se to vykroutilo na tyčku. Doufal jsem, že míč od tyčky zapadne do brány, ale odrazil se ven. Matěj Mršic dorážel, ale gólman skvěle zareagoval a vytáhl to.
Proti Dynamu to byl jeden z lepších zápasů, ne?
Ještě pamatuju jeden dva roky zpátky. V poločase jsme vedli 2:0, ale skončilo to 2:2. Tenhle zápas byl z naší strany ještě lepší.
