V srpnu mu bude pětatřicet let. A může si říct, že už teď je raritou. V dnešní době není úplně běžné, aby hráč strávil většinu svojí kariéry v jednom klubu. Navíc v nižší soutěži. Záložník Aleš Kočí je výjimkou. Začátkem července podepsal ve druholigovém Táborsku novou smlouvu. A tak je jasné, že následující sezona bude už jeho desátou v modro-bílém dresu.
„Když jsem sem přicházel, tak jsem rozhodně nepočítal s tím, že tady zůstanu deset let,“ vrací se do minulosti Aleš Kočí.
Ale zůstal. V Táborsku se mu zalíbilo. Vedení klubu je s jeho výkony spokojené, a tak není důvod ke změně.
Před 10 lety přišel Kočí z Prachatic. Společně s licencí na třetí ligu a dalšími třemi spoluhráči. „Měl jsem tenkrát i nějaké jiné nabídky. Ale trenér Dejmal mě sem chtěl a já už mu dříve nějaké angažmá odmítl, tak by mě už asi zabil, kdybych mu to odmítl podruhé,“ směje se při vzpomínce na tehdejší rozhodování.
Souboj s Dynamem o první ligu
Odchovanec Příbrami měl za sebou působení v Liberci, kde se mu nepovedlo se prosadit do ligového kádru. Hrál potom i v třetiligových Strakonicích a posléze stejnou soutěž za Prachatice. Když tam fotbal na třetiligové úrovni končil, šel dál. „Tehdy byla ve hře znovu Příbram, ale vyhrálo Táborsko,“ dodává Kočí.
A tak společně s klubem postupoval patry ČFL i Kočí. „Už na začátku padlo, že by klub do dvou, nebo tří let chtěl postoupit, a to, co se naplánovalo, se pak postupně také začalo plnit,“ vzpomíná Kočí.
Další Jihočeši oddaní klubuZdeněk Křížek (33 let) ̈ Jan Zušťák (41 let) Petr Benát (36 let) |
Jako jedna z opor dotáhl tehdejší MAS Sezimovo Ústí o soutěž výš. A neztratil se ani v nabitějším druholigovém kádru, kde i on přidal dost startů a pomohl k tomu, že Jihočeši jsou teď vnímáni jako stabilní druholigový klub.
Za nejlepší sezonu klubu označuje tu, kdy tým začínal s trenérem Nádvorníkem a končil se současným koučem Frňkou. V posledním zápase hrál s budějovickým Dynamem o postup do nejvyšší soutěže.
Tehdy byl Kočí nejblíž první lize. „Samozřejmě tam byl limit stadion, který v Táboře není, a asi by byla hloupost hrát ligu na Žižkově nebo v Příbrami. Ale jako hráči jsme moc chtěli si soutěž vybojovat,“ vzpomíná Kočí na zápas, který nakonec prohráli 0:6.
Na druhou stranu nebyl úplně nadšený ze sezony minulé, do které Táborsko vstupovalo s většími ambicemi, než bylo konečné páté místo. Znovu totiž chtěli hrát na špici. Na pátou příčku se dotáhli až v posledních zápasech.
„V několika utkáních jsme přišli o dost bodů zbytečně. Byla to škoda, protože jsme rozhodně měli na víc,“ přiznává Kočí, který tak doufá, že do boje o nejvyšší pozice se Táborsko vrátí v sezoně následující.
„Kádr se nám moc nezměnil, takže si myslím, že sehranost chybět nebude. Doufám, že Tomáš Mrázek bude dávat góly. Právě absence zkušeného útočníka nám na jaře asi nejvíc chyběla. Tým je složený dobře, tak zase budeme chtít hrát nahoře.“
Je z něj hrající trenér
Už desátým rokem tak bude Aleš Kočí dojíždět do Tábora z Příbrami, kde žije, a každodenní cesty znovu spojí se spoluhráčem Petrem Javorkem. Loni na podzim se k nim přidal i Miroslav Slepička. Právě s bývalým reprezentantem a hráčem Sparty se Kočí zná už od čtvrté třídy. Byli spolu v Příbrami, v Liberci a potkali se i loni v Táborsku.
Sám Kočí totiž pochází ze silné příbramské generace právě kolem Slepičky a Zápotočného. A zatímco Slepička se teď připravuje na zápasy MMA a fotbalovou kariéru odložil, a Zápotočný si hledá nové angažmá po konci v Příbrami, Kočí pokračuje v Táborsku, kde se už pomalu vžívá i do nové role. Je totiž hrajícím asistentem trenéra. „S trenérem spoustu věcí konzultujeme, radíme se. Ptá se mě na moje názory,“ říká s tím, že v téhle sezoně chce určitě ještě plnohodnotně hrát.
Cítí se v pohodě, a na kolik minut to bude stačit, to se uvidí. „Ale je jasné, že jako nejstarší hráč v klubu už mám i jiné povinnosti. Znám prostředí i lidi. Když přijde třeba někdo nový, nebo mladší, tak se mu snažím pomoct, všechno ukázat a vysvětlit,“ popisuje.
Kočí přišel do klubu v době, kdy na Soukeníku ještě bylo škvárové hřiště. Dnes jsou tam dvě umělé trávy, další je v Táboře. Klub se mnohonásobně rozrostl, rozšířil mládežnickou základnu a jeho B-tým nyní hraje ve třetí nejvyšší soutěži, ve které před deseti lety začínal svou táborskou epizodu i sám jeho nejzkušenější hráč.
„Před deseti lety, když jsem tady začínal, jsme měli jednu kabinu, tři míče a jedny dresy, takže mohu říct, že se to tady hodně posunulo směrem dopředu,“ ujišťuje Kočí, který má ještě jedno přání. Chtěl by si zahrát soutěžní zápas druhé ligy přímo v Táboře na novém stadionu v Kvapilově ulici.
