Kouč Liverpoolu Gérard Houllier prohlásil, že jeho hráči se stali nesmrtelnými. "Liverpool byl vždy úspěšným klubem, ale tentokrát pro sebe místo v kronikách vybojovali i hráči. Na tohle finále se bude vzpomínat ještě hodně dlouho," prorokoval Houllier.
Zápas v mnohém připomněl dřevní doby pohárových soutěží a fotbalu vůbec, kdy trenéři stavěli pětičlenný útok a obraně věnovali menší pozornost. V padesátých letech, kdy se měření sil evropských klubů zrodilo, nebylo skóre s pěti brankami na straně vítězného týmu ničím neobvyklým.
V prvním finále PMEZ triumfoval Real Madrid proti francouzské Remeši výsledkem 4:3, o dva roky stejný tým porazil AC Milán 3:2. V již zmiňované sezóně 1959/60 se prostřílel Eintracht Frankfurt do finále po výsledcích 6:1 a 6:3 přes Glasgow Rangers.
O dva roky později se ve finále potkaly Benfica Lisabon a znovu Real Madrid. V jednom z nejobdivovanějších zápasů celé fotbalové historie vůbec se z triumfu radovali hráči portugalského klubu po výhře 5:3.
V závěrečném zápase dvou zbývajících soutěží, už zaniknuvšího Poháru vítězů pohárů, který skončil před dvěma lety, a Poháru UEFA, už takové hody k vidění nebyly. V PVP se dvakrát fináloví soupeři vypjali k šestibrankovému součtu, rekord soutěže navždy zůstane Barceloně, která v roce 1979 přestřílela Fortunu Düsseldorf 4:3.
Pohár UEFA se hraje na jedno finále teprve od jara 1998, i ve dvojzápasových duelech ale lze najít vysoké cifry. V květnu 1975 rozdrtila Borussia Mönchengladbach nizozemské Twente Enschede 5:1, o jedenáct let později stejným skóre vyprovodil Real Madrid tým Kolína nad Rýnem. Šest branek padlo i v souboji Ispwiche s Alkmaarem, ovšem Nizozemcům nebylo vítězství 4:2 po předchozí prohře 0:3 nic platné.
Devět branek během jediného finálového zápasu Poháru UEFA, to tu ještě nebylo. Alavés tak vytvořil smutný rekord: vstřelit ve finále poháru čtyři branky a zůstat s prázdnýma rukama, to se ještě žádnému klubu předtím nestalo. Navíc Španělé se trefili pětkrát, ovšem naposledy k jejich smůle do vlastní sítě.
