"Podzim se nám nepodařil, jsme čtrnáctí, na jaře zkusíme zabojovat víc. Já můžu být trošku spokojený se svojí formou, ale na druhou stranu to nebylo nic moc," je na sebe přísný nejlepší teplický střelec se sedmi podzimními zásahy v lize a dvěma v poháru.
Kolik přidáte na jaře?
Dávám pořád stejně gólů, ale každý útočník chce víc. I já. Na jaře jich chci přes deset. Na korunu krále střelců nemyslím, snažím se hrát dobře pro sebe i pro mančaft. Tolik gólů nestřílím, ale jsou důležité. Většinou jsou ve vyhraném zápase.
Máte oblíbené zakončení?
Žádné finty nebo nůžky neumím. Snažím se nabíhat za obranu, kluci mi dají dobře míč a já zakončím. Vždycky zkouším balon dostat do brány nejlehčí cestou.
Ale stává se, že ideální pas dlouho nedostanete. Otráví vás to?
Trenéři mi vždycky nadávají, že musím víc běhat, bojovat pro tým, když ty náběhy nejsou. V posledním zápase s Brnem jsem do šedesáté minuty nebyl vidět, pak jsem dvakrát utekl a vyhráli jsme.
Máte bonusy za góly?
Něco mám, ale nemůžu říkat kolik. Na hřišti na to stejně nemyslíš, to nejsou velký prachy. Proti Brnu jsem taky mohl dát housle gólmanovi, ale já přihrál ještě lépe postavenému Chovancovi.
Co vy a ofsajdy?
Nejvíc mi je vytýkal trenér Rada. Když jsem v něm byl čtyřikrát za poločas, nadával mi. Snažím se být v lajně s obránci, abych jim co nejdřív utekl. Třikrát budu v ofsajdu, ale počtvrté už ne.
Aidin MahmutovičBosenský útočník, který se narodil 6. dubna 1986. Hrál za Tešanj, Zenicu, Ústí, nyní je hvězdou prvoligových Teplic. V české lize nastřádal 120 startů a nastřílel 37 gólů. Je ženatý. V dotazníku na klubovém webu jako svou špatnou vlastnost uvádí, že je někdy líný. Životním cílem je zabezpečit rodinu a sebe. Má rád tenis, basketbal, hraní na playstationu a film Ctihodný občan. Nesnáší zimu. |
Na podzim přišel Kerič ze Sparty. Jak vnímáte konkurenci?
Já se snažím hrát tak dobře, abych konkurenci neměl.
Sedí vám česká liga?
Pro útočníky není nejlepší. Když hrajeme s celky z vrchu tabulky, je to dobré, na fotbal se dá koukat. Ale proti těm, kteří bojují o záchranu a brání, to pro mě není dobré.
Jste brejkový hráč, takže hrát do plných je pro vás složité?
Nechápu ty, kteří přijedou a brání. Každý tým by měl chtít zvítězit. Hrát na bod je pro mě blbost. V pětici nejlepších lig světa to tak není. I když tam vedou 2:0, hrají dál a útočí, padají góly. Zato v Česku pamatuju, jak před dvěma třemi roky padly čtyři góly za celé kolo.
Neláká vás tedy cizina?
Já vždycky říkal, že mně je v Teplicích dobře. Chci tady zůstat. Klidně jako Verbíř do konce kariéry, pro mě to není problém. Ale kdyby přišla nějaká nabídka zajímavá pro klub i pro mě, tak bych odešel. Kdybych tedy musel.
A jaká by ta nabídka měla být?
Když pan Hrdlička (ředitel) řekne, že mám odejít, tak odejdu.
Jaký je váš vysněný klub?
Nemám žádný, i když fandím Realu Madrid. Chtěl bych hrát v Německu nebo ještě líp ve Španělsku, tamní ligu mám rád.
A čím vás fascinují Teplice?
Zamiloval jsem si tenhle klub. Všechno tady funguje.
Říkalo se o vás, že půjdete po stopách krajana Edina Džeka, který je nyní v Manchesteru City...
...to ale říkali jiní, já nikdy. Trošku mi to srovnání vadilo, na druhou stranu je Džeko dobrý hráč. Gólově taky v Teplicích nevynikal, já dávám 10-11 gólů za sezonu, on měl 13, ne o moc víc. Hráli jsme spolu za reprezentační jednadvacítku, známe se. Ale v kontaktu nejsme.
Nepotkáte se v bosenské reprezentaci, kterou táhne?
Nároďák je sen. Vždy jsem v širším výběru, ale do osmnáctky se nedostanu. Už mi kvůli tomu volali i novináři z Bosny. V útoku jsou Džeko a Ibiševič, třetího kouč nebere. Asi je zdejší liga ve stínu, když povolává hráče z bosenské. Přitom česká liga je podle mě o hodně lepší.
Jakou roli ve vašem příchodu hrál kouč Jiří Plíšek, objevitel Džeka?
Já ho neznal, mě sem přivedl můj manažer. Já Jirku potkal až v Česku, byl skaut Sparty. A pomohl mi. Ve Spartě mě zkoušeli v béčku, sedm dní jsem trénoval, pak jsem si zranil tříslo. Musel jsem na operaci. A pak už jsem šel do Teplic.
Býval jste vždy útočník?
V nejmladším dorostu jsem hrál pravého beka a byl jsem nejlepší střelec. Asi proto mě pak posunuli dopředu.
Válka v Bosně, tabu kadeřníka MahmutovičeVálečný konflikt v bývalé Jugoslávii, to je třináctá komnata teplického útočníka Aidina Mahmutoviče. "Bylo to hrozné, nerad o tom mluvím," špitl. Přímo v Bosně a Hercegovině šlo o nejzuřivější a nejničivější z válek na Balkáně, probíhala v letech 1992-1995. "Něco mi zůstalo v paměti. Bylo mi šest sedm, když to začalo. I naše rodina někoho ztratila. Manžel od tátovy ségry uhořel. Byli tři, všechny zapálili v baráku," líčí pohnutě Mahmutovič. I proto s fotbalem začal pozdě, až v 11 letech za Tošk Tešanj. "Psal se rok 1998, tehdy se všechno už trošku uklidnilo. Předtím jsi vůbec nemohl být venku, padaly bomby." Nacionalistické vášně nechápe. "Předtím byla Jugoslávie výborná, možná nejlepší v Evropě. Teď jsou tam Srbové, Chorvati a my a nemůžou se domluvit." Mahmutovič věří, že nová generace už má jiný pohled. "Teď už to v Bosně vypadá stejně jako v Česku. Skoro normálně. Na válku se zapomnělo. A pro mě jsou všichni lidé stejní. Mám kamarády Srby i Chovarty. Co bylo, je za námi, nezměníš to. Musíš jít dál." Ale nenávist Balkánem lomcuje dál. "Zápasy Chorvatsko - Bosna nebo Chorvatsko - Srbsko, to je katastrofa. Vždycky byli mrtví fanoušci." Sám Mahmutovič prý až tak horkou krev nemá. "Já jsem hodnej... Rozčílit mě dokážou jen občas rozhodčí na zápasech." K fotbalu se dostal přes otce, který kopal u nich na vesnici. "Já tam začínal taky, pak jsem šel do Čeliku Zenica, který měl nejlepší fanoušky v Bosně, chodilo deset tisíc. Po válce má dva tři tituly." Když má přijet domů do Sevarlije, kde je jen pár baráků, všichni ho už netrpělivě vyhlížejí. "Všem jsem musel přivézt teplické dresy, stálo mě to hodně," směje se. Manželku Eminu poznal v Zenici, kde mají byt a chtějí žít. "Po kariéře chci domů. A dělat skauta nebo manažera. Trenéra ne." Rozhodně se nebude věnovat profesi, kterou se vyučil. "Já jsem kadeřník," překvapil Mahmutovič. "Je těžké tu školu dokončit, když to neumíš. Ucho jsem ale nikomu neušmikl. My se stříhali se spolužáky, a když učitelé viděli, že mi to nejde, nechali mě být." |
