„Zatím jsme se rozhodli, že Německo jde na druhou kolej. Navíc děti už půjdou do školy,“ tvrdil na prahu přípravy 35letý Bosňan, který se během třinácti ligových sezon stal ikonou i kapitánem sklářů.
Takže kariéru v Německu nedohrajete a Teplice neopustíte?
Moje budoucnost je určitě teplická. Bavili jsme se s Vachym (sportovní ředitel Štěpán Vachoušek), že chce, abych tady zůstal a ještě pokračoval. Pak bude na mně, jestli zvládnu studium trenérské licence.
Chcete být koučem?
Když jsme viděli, že moje zranění vypadalo strašně, chtěli jsme hned navázat na trenérskou pozici. Snažil jsem se být každý den s týmem, abych viděl tréninky a připravoval se na další licenci. Když tři měsíce kvůli zranění nic neděláte a předtím pořád hrajete, tak koukáte na zápasy a tréninky a chcete se nějak zapojit.
A byl jste i asistent béčka, že?
Možná jsme to trošku přehnali. Já se chtěl zapojit spíš pro sebe, abych měl nějakou zkušenost na trenérskou licenci. A abych trochu pomohl klukům v béčku, aby se hecli. Pak z toho vzniklo, že mi udělali sběratelskou kartičku, že jsem asistent. Je to dobrý krok.
Jaká byla zkušenost pracovat vedle hlavního kouče ligového mužstva Stanislava Hejkala?
Hráči, kteří nebyli v nominaci na zápas, zůstávali na Stínadlech, tak jsem se zapojil a nějaké tréninky jsem připravil. Bavilo mě to. Čím víc času to děláte, tím víc vás to naplňuje. Pořád jsem doma kreslil nějaké tréninky. Manželka říkala, že ani ve škole mě neviděla, že bych takhle dlouho držel tužku v ruce.
Jaký podle vás budete trenér? Impulzivní, jako jste hráč?
Doufám, že se to zlomí, aby to nevypadalo jak na hřišti.
I trenéři už dostávají karty...
Viděl jsem to už u toho našeho, emoce tam musí být.
Zatím jste stále hráč, i když jste zvažoval konec kariéry. Proč?
Zdraví je vždycky číslo 1, a když jsem byl zraněný, už bylo asi hotové, že to ukončíme. Ale nějak se to zahojilo. Trénoval jsem dvacet dní po sobě i přes svátky, našel jsem si kondičního trenéra, který mi posiloval nohy. A doufám, že mi to vydrží, abych nějaké minuty odehrál.
Kdo vás přemlouval, ať nekončíte?
Musím říct, že skoro všichni. Když máte kolem sebe takové lidi, nakopne vás to. Byl jsem negativní, chtěl jsem vážně skončit. Zatím ale zdraví drží. Chci být aspoň na minutu na hřišti nebo trénovat s mančaftem, být v kabině s nimi.
Co vám přesně bylo?
Utrhl jsem si zadní stehenní sval. Říkali, že v místě, kde se blbě hojí, kde nejde zašít. Prý mě buď pošlou na operaci, nebo se to zahojí samo. Dostával jsem do něj plazmu, díkybohu se to spravilo, i když sval se posunul o dva centimetry níž. Zatím drží, nechci to vzdát jen tak!
