Rozlišovat dobro od zla a správné od špatného ho možná naučila i válka, v níž Admir Ljevakovič vyrůstal. I proto je 34letý Bosňan respektovaným kapitánem sklářů, za které si kroutí už dvanáctou sezonu v české lize.
Nebude poslední?
Smlouva mi platí do léta, ale bavili jsme se předběžně, že ještě o rok prodloužím. Rád bych pokořil třístovku v odehraných zápasech a dostal se do Klubu legend.
Legendou Teplic už jste. Vám snad ani nikdo přiznání k teči nemohl vyčítat. Nebo ano?
Všichni to hodnotili pozitivně. Viděli jste teď desítku pro Manchester City v Lize mistrů, jak Sterling sám upadl? Špičkou kopl do země, zabil krtka a rozhodčí ukázal na penaltu. On se přitom mohl přiznat! Ale i takoví hráči jsou. Mně, když se to na Bohemce stalo, něco cvaklo v hlavě. Přiznal jsem se k rohu a my dostali gól. Říkal jsem si: Ljeva, jsi vůl, my teď potřebujeme body! Ale možná i díky tomu přiznání jsme zápas otočili a vyhráli. Asi karma. Jsem rád, že jsem udělal takové gesto. Správnou věc.
„Ljeva by to udělal znova, znova a znova“Stanislav Hejkal, trenér FK Teplice  Admir Ljevakovič  Stanislav Hejkal "Že se Admir Ljevakovič přiznal k teči a my po rohu na Bohemce dostali gól? Byl jsem naštvaný, ale ne na něj. Na Vaněčka, že neudržel balon a dovolil Šmídovi zakončit. Ljeva balon jen zblokoval. A pak jsem mohl být naštvaný podruhé, že jsme ten roh neuhlídali. Kdo zná Ljevu, ví, že by to udělal znova, znova, znova. Přece mu to jako trenér nemůžu vyčítat. Rád hraju fér. Třeba simulováním se zbytečně ztratíte ze hry. Když ležíte, nemůžete hrát. Nechci, aby moji hráči zbytečně padali, ale aby hráli fotbal. Padat, nepřiznávat se, hádat se, to ne. Ale v kabině to neřešíme, protože by to měla být samozřejmost. Co teď předvedl Sterling ze City v Lize mistrů... On zakopne, nic to nebylo, ale je penalta. To je ostuda pro toho hráče a pro klub. Šachťar tam jede přes půl světa a takhle to dopadne. Pak se raduje z takového gólu, to nepatří do fotbalu. Já bych ho za to vyplísnil." |
Je to norma v české lize?
Dost hráčů dnes pozitivně reaguje, třeba Tonda Rosa v Jihlavě soupeři přiznal gól. Ať je klidně toho respektu ještě víc!
Nebál jste se tedy, že dostanete od spoluhráčů vyčiněno?
Málokdo viděl, že jsem se přiznal, já jim to říkal po zápase. Vedle mě seděli Honza Krob a Kuba Hora, bavili jsme se o tom. Kdyby zápas dopadl blbě, měli bychom nějaké kecy, ale já jsem rád, že to bylo právě u mě pozitivní. Všichni si totiž kvůli kartám myslí, že Ljeva je takový a takový. A těší mě, že se to gesto stalo zrovna na Bohemce, kterou beru jako sympatický klub s výbornou atmosférou a fanoušky. Věřím, že si z mého fair play hodně hráčů něco vezme. Že až taky budou cítit, že rozhodčí něco neposoudil dobře, opraví ho, aby verdikt otočil.
Jaký je tedy Ljeva?
Na hřišti nechci prohrát, ale nikdy jsem nebyl takový, že bych schválně na někoho vlítnul a chtěl ho zranit. Vždycky jsem byl férový, i když důrazný v souboji. Fotbal je kontaktní hra, může přijít zranění. Ale když se podíváme na všechny zápasy, co jsem odehrál - a je jich v lize 261 - do nikoho jsem nezajel. Nějaké moje starty na soupeře ošklivé byly, to ano, nikdy jsem nikomu nechtěl dát ani půl metru prostoru. Chtěl jsem a chci pořád pro mančaft udělat všechno. Jsem upřímný, vím, jaký jsem. Spousta lidí může říct, že jsem takový hodný. Ale na trávníku to je jiné.
Karet ubylo, že? Ve třech sezonách jste těch žlutých nasbíral dvanáct.
Hodně jich bylo za kecy, teď jsem se zklidnil. Možná ubyly i díky zkušenostem. Anebo kvůli fyzičce. Věk mi nedovolí, abych jel tempem jako dřív. A je to znát. Nemůžu říct, že moje výkony jsou podprůměrné, ale nejsou takové, na co jsem zvyklý. Já byl vždycky ten, kdo to táhnul a hecoval mančaft. Peru se s tím. I rozhodčí se ke mně chovají jinak. Neřeší, když něco řeknu, v pohodě se bavíme. V tunelu před zápasem mi povídají: Hele, Ljeva, v klidu, můžeš říct, co chceš, ale nemávej na nás rukama. Beru to. A fauly? Říkají, že jsem tvrdý, důrazný, ale já měl jen jednu červenou kartu a tu jsem dostal za dvě žluté.
Mohlo vás při přiznání teče ovlivnit i to, že chcete být i vzorem pro své děti?
Určitě. Chci ukázat dětem, jak se můžou dostat ještě někam výš. A aby byly férové. Na druhou stranu jen fair play nestačí, a když budete hrát pořád jen férově, na 99 procent budete prohrávat. Dneska je taková doba, takový život, jestli nebudete drzí, nemůžete uspět. Ale já svoje děti učím tak, jako moji rodiče vychovali mě. Možná dobře, že děti přišly později, že neviděly ty moje karty. Někdy jsem se sám styděl po zápase, co jsem to vyváděl, lítal za rozhodčími, máchal rukama. Když se teď podívám na televizi, vypadá to fakt blbě. Není to správná cesta.
Jak to fungovalo u vás doma, když jste byl dítě?
Měl jsem velký respekt k rodičům. Vždycky jsem se bál. Dodneška mám takový respekt, že když máma něco řekne, udělám to. Musíte to mít v sobě. Když u nás byla válka, neměli jsme na vybranou věci, co mají dnešní děti. My měli jeden starý míč, to bylo všechno. Rodiče možná nemuseli řešit tolik věcí, co dneska mají na starosti. Když se podíváte na internet, pořád tam je, jak někdo někoho okradl, srazil, zbil. Je víc problémů. Ale zase naši se museli snažit, aby nám sehnali peníze na jídlo, na prádlo. To byl největší problém.
Protože jste vyrůstal ve válce...
Bylo mi sedm osm let, když to začalo. Na jednu stranu mě to posunulo k dobrému, strašně si vážím některých věcí. Tehdy nebylo na vybranou, nikdo se neptal, jestli si dáš kuře s kaší nebo hranolkama. Byl chleba a pomazánka. Hodně nám to pomohlo. Plno fotbalistů z Balkánu to dotáhlo strašně vysoko, ročník 84, 85 a starší. Džeko, Mandžukič a další. I já jsem strašně rád, že jsem se z takové situace dostal tak daleko.
Musel jít někdo z vaší nejbližší rodiny na frontu?
Táta šel válčit, bylo to kousek od nás. Kdo měl strejdu v Německu nebo jinde, utekl. Všichni se snažili zmizet. Na sídlišti nás zůstalo pár kluků. Když jsme si chtěli zahrát fotbal, sítě do branky jsme si dělali z pytlů od brambor.
Střílelo se i ve vašem okolí?
Nějaký granát i bomby létaly. Když se rodiče dozvěděli, že budou nálety, šli jsme se schovat do sklepa. Možná jako dítě si neuvědomíš, co se děje. Ale rodiče se o náš život strachovali, to byla jejich největší starost. Přímo u nás ve městě se nestřílelo, ale pár kilometrů od nás už byla válečná zóna.
Ztratil jste někoho ze svých blízkých?
Naštěstí ne. Neumím si ani představit, jak se cítí lidé, co někoho ztratili, když je nějaké výročí. My měli štěstí, že jsme všichni přežili. A já teď budu dělat jako rodič všechno, aby moje děti byly stejně nebo ještě o něco líp vychované než já a manželka.
Hlásíte se k muslimské víře, nečelil jste kvůli tomu nějakým provokacím třeba ze strany protihráčů?
To vůbec ne. Dneska každý řeší, když se někde objeví muslim. Já vím, že každý brání svoje, ale já neměl nikde žádný problém, cítím se v Teplicích úplně skvěle. Na hřišti jsem nikdy neměl problém a musím říct, že možná bych na to ani nereagoval, kdyby se to stalo.
Chtějí třeba tepličtí spoluhráči vysvětlit vaši víru?
Bavíme se o tom pořád. Cítím se úplně blbě, trapně, když vidím, co se děje ve světě. Ale já nejsem žádný extrémní muslim. Rodiče mě vychovali tak, že si musím vážit každého, ať je to muslim, nebo člověk jiné pleti nebo jiného vyznání. Všichni jsme stejní lidé. Když někam jedu na dovolenou, tak někdo na mě kouká, že jsem muslim, ale v Teplicích s tím nemám vůbec problém.
Na Bohemians jste se zachoval férově, ale je férová česká liga?
Poslední roky mi to férové přijde. Hráči na hřišti k sobě mají respekt. Nevidím nějaký velký problém. Jasně, noví mladí fotbalisté jsou někde jinde, jsou strašně drzí, což jim ale pomáhá dostat se jinam. Jak říkám, nemůžeš být dneska jen na pohodu, to tě nikam neposune.
Pomohlo k větší férovosti v lize zavedení videa?
My doma se Spartou prohráli 0:4, ale bylo tam pár sporných situací. Před prvním gólem jsem Kangu vůbec nedorazil, přesto mi rozhodčí písknul faul a z toho padl gól. Přitom mají video, tak proč se na to nepodívají? Zákrok na Vaněčka byl faul, měla být penalta, zase se na to nepodívali. A druhý den píšou, že se kopat měla. Ale to už je pozdě. Na co kouká ten pán u televize? Nevím, k čemu to je, když se to stejně moc nepoužívá. Teď v Lize mistrů frajer z Manchesteru City zabije krtka a rozhodčí pískne penaltu. Já vím, že v Lize mistrů není videorozhodčí. Ale zatím je podle mě úplně zbytečné, že ho dali do fotbalu, když se stejně nepoužívá.
Teplice vs. OlomoucOnline reportáž v neděli od 15 hodin |
Teplice špatně odstartovaly do letošní ligy, ale po trenérské změně se postupně zvedají. Jak teď vidíte vaši situaci?
Výhru na Slovácku jsme chtěli potvrdit doma s Baníkem, což se nepovedlo, ale musím říct, že druhý poločas jsme hráli fakt dobře. Zase jsme vyhráli na Bohemce a teď nás čeká další těžký zápas s Olomoucí. Můj názor je, že možná fotbalově je na tom dokonce líp než Ostrava. Ale kdybychom to teď zvládli, tak se dostaneme do střední zóny v tabulce a bylo by to už klidnější.
Zvedáte se?
Už ani s Jabloncem a Plzní jsme nehráli špatně, všechny ty zápasy po trenérské změně byly z naší strany velmi dobré, jen možná první poločas s Baníkem jsme byli takoví pasivní, že jsme se nějak báli. Teď zkusíme navázat na to, že druhý poločas na Bohemce byl fakt dobrý, a když to přeneseme do zápasu s Olomoucí, tak věřím, že určitě doma něco uděláme.
Proč se Teplice zadrhly pod bývalým koučem Šmejkalem?
Bylo vidět, že už dlouho něco nefungovalo, netuším přesně co. Když jsme končili minulou sezonu, byli jsme na tom hodně špatně. Nehráli jsme dobře, nedělali jsme body, asi se tam nabalilo víc věcí. Kabina podle mě vždycky byla v Teplicích dobrá, funguje normálně, ale bylo tam něco, co úplně brzdilo mančaft, aby se rozehrál.
Nerozuměli jste si s trenérem?
Už tam nebyl žádný nový systém, který by nám pomohl, aby přišla nějaká změna. Pořád jsme se snažili hrát stejně a soupeři už to nejspíš přečetli. Neměli jsme žádný způsob, jak bychom se z toho dostali. Když se podíváme na statistiku, že jsme za posledních osmnáct devatenáct zápasů vyhráli snad třikrát... ta změna musela přijít. Do Teplic teď přišli správní lidé. Vrátili se Štěpán Vachoušek a kouč Standa Hejkal, který ví, jak se postavit k hráčům. Vždy uměl udělat pohodu. A navíc ví, jak na jakého soupeře postavit taktiku, má v hlavě naplánované tři čtyři věci, které může při zápase změnit a které nám pomůžou dělat body.
