„Cože jsme to dokázali? Neslyším vás! Co?!“ pokřikoval na televizního reportéra, který se ho ptal na postupové dojmy. „Ještě jednou a víc nahlas,“ žádal.
Jste v Championship a budete hrát druhou ligu, Adebayo.
Což je nejen životní úspěch osmatřicetiletého anglického fotbalisty, ale také historická meta celého klubu. Wycombe Wanderers, tým s bílou labutí ve znaku, experti před sezonou tipovali na sestup, a přitom v pondělí v liduprázdném Wembley porazil ve finále play off třetí ligy Oxford 2:1. Senzace?
„Děkuju Bohu, že z nemyslitelného učinil skutečné,“ dojímal se před kamerou silně věřící Akinfenwa.
Když někomu poví, že je fotbalista, lidé si ho tak nějak automaticky spojí spíš s jeho americkou verzí. Jenže to je chyba.
Byť může na první pohled postavou připomínat špílmachra z okresu, platí za velmi slušného střelce. Jen za poslední čtyři roky nasázel za Wycombe ve čtvrté a třetí anglické lize skoro padesát gólů. V kariéře jich má ve stejných soutěžích výrazně přes stovku.
„Našel jsem trenéra a spoluhráče, kteří mi věří,“ opakoval v emotivním interview po nečekaném úspěchu.
Syn muslimského otce a křesťanky má nigerijské předky, ač rodák ze severního Londýna, je zapřísáhlým fanouškem Liverpoolu. Když proti němu kdysi nastoupil v FA Cupu, spoluhráčům dopředu hrozil: „Nepřejte si mě, jestli někdo z vás po zápase přijde v dresu Stevena Gerrarda. Ten musí být můj!“
Poslechli ho.
Odjakživa mu říkali zvíře či bestie, anglicky The Beast, což je přezdívka, ze které Akinfenwa v průběhu kariéry udělal svého druhu brand. Má i vlastní módní kolekci.
Je z něj showman, oblíbenec fanoušků, přitom to na bůhvíjaký fotbalový život nevypadalo.
Když ho v mladí viděli ragbyoví trenéři, přemlouvali ho, aby si to s kulatým míčem ještě rozmyslel. Ale on se nedal, jakkoli v Anglii už jako teenager slýchal: You are too big to play football. Jseš moc velkej na to, abys mohl hrát fotbal.
Agent mu brzy dohodil angažmá v litevském Atlantasu, kde trpěl kvůli rasismu. Zpátky na Ostrovy se dostal přes velšský Barry Town, ale kluby měnil co půl roku. Až v roce 2004 vydržel celou sezonu v Torquay, následovaly dvě ve Swansea i zastávka v Millwallu. Nejvíc gólů nastřílel za Northampton, kde s přestávkou strávil dohromady čtyři roky. Byl také v Gillinghamu a Wimbledonu, kterému pomohl k postupu do třetí ligy, pak podepsal ve Wycombe.
A až zázračně ožil.
Silák, od kterého soupeři odpadávají, dokonce pořád sem tam zvládne celý zápas. I když jeho pohyb po hřišti má k ideálu daleko, pro tým je stále platný.
Půlhodina, kterou mu dlouhovlasý trenér Gareth Ainsworth dal v pondělním zápase roku proti Oxfordu, toho budiž důkazem. Akinfenwa sice měl chvílemi problém se rozběhnout, ale divíte se, když váží přes 100 kilo?
Nevěřili mu. Před čtyřmi lety s ním Wimbledon po postupu ze čtvrté ligy neprodloužil smlouvu, protože by prý o patro výš nestíhal. „Jestli pro mě má nějakej trenér práci, tak ať se mi ozve na WhatsAppu,“ říkal tehdy do televize.
Wycombe to s ním zkusilo. V prvních dvou sezonách pomohl Akinfenwa k postupu do třetí nejvyšší soutěže dvanácti a sedmnácti góly. Loni jich dal osm, letos deset.
„Takže tentokrát otevřu na mobilu zprávu jedině od Jürgena Kloppa,“ chechtal se v euforii.
Tu prožíval také před třemi týdny, kdy jeho milovaný klub po třiceti letech získal anglický titul. Dres Liverpoolu oblékl i na tréninku, užíval si to, ale ne víc než pondělní slávu s Wycombe.
„Slyšel jsem, že se ti mám ozvat, tak jsem tady,“ korunoval večer videovzkaz od trenéra Kloppa. „Dokázal jsi to a já ti gratuluju.“
Teď má před sebou fotbalový hromotluk další výzvu. Ve druhé lize.