Kdyby se včera díval někdo na Prahu z letadla, spatřil by, jak z bílé plochy pod ním "křičí" zelený obdélník sparťanského stadionu.
Na něj vyběhli vpodvečer fotbalisté a užívali si poměrně luxusního terénu. "Na Spartě byl včera jediný zelený přírodní trávník v Praze," říkal klubový mluvčí Lukáš Přibyl.
Jenže než se tím mohl Přibyl pochlubit, byly to nervy a dřina. Když se v neděli na Prahu nepřetržitě sypal sníh, málokdo by vsadil, že se utkání odehraje. Peřina závějí schovala trávník i všechny sedačky.
Spartě byl v tu chvíli k ničemu vyhřívaný trávník. Navíc na něm nemohla odklízet sníh těžká technika, zničila by ho.
Dělalo se ručně a večer konečně přestalo chumelit. S tím se rozsvítila naděje i reflektory na stadionu. Dvacet lidí z úklidové čety pod nimi celou noc místo spánku čistilo trávník a zejména tribuny. "Ti lidé na stadionu spali, jen díky nim se zápas odehrál," řekl trenér Griga.
Ráno je po prosbě klubu vystřídali fanoušci: se školačkami celkem asi patnáct brigádníků. I s přestávkou na koláčky, které Sparta zajistila, bylo v poledne hotovo. Zhruba v tu dobu přijel na Spartu na kontrolu sudí Jan Jílek. "Nemám s terénem problém," prohlásil vzápětí.
To už se vědělo, že příběh boje o zápas dopadne šťastně. Zbývala formalita. Podle původní dohody se měl na trávník podívat šéf ligy Ivo Lubas, aby konání duelu oficiálně potvrdil. "Můžete přijet, vše je v naprostém pořádku," volal Lubasovi správce areálu Antonín Kříž. Uslyšel odpověď: "Když to říkáte, nemá cenu někam jezdit, věřím vám."
Pak řekl Lubas vytouženou větu. "Hrát se bude!"