Už pár týdnů je jeho přestup hotový, jméno zveřejněno. Je narozen 11. září 1992, v sobotu mu tedy bude sladkých osmnáct. A už teď o sobě dává vědět. Před týdnem dostal v áčku první minuty. V poháru proti Brozanům střídal.
"Doufám, že to takhle bude dál pokračovat. Už bych si chtěl zkusit i ligu, tak na 10-15 minut bych si troufl," nebojí se.
Bosňané a TepliceEdin Džeko Samir Merzič Aidin Mahmutovič Admir Ljevakovič Alen Melunovič |
Čajič může být pro Teplice milionový chlapec. Předchází ho výborná pověst. Bosenský Fabregas, říká se mu. Klasický špílmachr s výbornou přihrávkou, dobrou kopací technikou a citem pro hru. "Fabregas je můj idol," vyznává se Čajič. "Rád bych se s ním setkal. Když mě k němu přirovnávají, je to pro mě motivace. Dostat se do Arsenalu je můj cíl," jmenoval bosenský klenot anglické mužstvo, jehož trikot Španěl Fabregas nosí.
V Česku je už od patnácti, tři sezony působil ve Spartě. Právě pro ni ho objevil nynější teplický trenér Jiří Plíšek, tehdy sparťanský skaut. "Byli jsme tam na turnaji, hrál jsem za Radnik Hadžiči a pan Plíšek mě viděl," přibližuje Čajič.
Zůstali spolu v kontaktu a teď spojenectví obnovili. "Jednou se mě Plíšek ptal, jak mi to ve Spartě jde. A taky mi říkal, že je spokojený, jak jsem se tam prosadil." Od těchto slov už nebylo daleko k nedávnému tajnému příchodu. Proč vyměnil hlavní město a slavný klub za český "venkov"?
"Už jsem nechtěl hrát v dorostu, ale dospělý fotbal. Pro mě jsou Teplice nejlepší, co se mohlo stát. Jsem rád, že jsem tady." Sparťanská rezerva sice kope druhou ligu, jenže Čajič nevěřil, že by v ní jako teenager měl šanci.
"Těžko bych se tam dostal," míní za pár dní plnoletý mladík. "Do béčka posílají ve Spartě furt hráče z áčka. Zato v Teplicích mám přednost já, protože už v áčku jsem. Když chodím hrát za juniorku divizi, chci i tam odvádět standardní výkony. I tahle soutěž je pro mě velká výzva," neuráží se.
Na Spartu ale nevzpomíná ve zlém. "Hrál jsem tam tři roky a třikrát za sebou získal dorostenecký titul," chlubí se. "Všichni lidi tam byli upřímní, dalo mi to hodně." Jiní kluci v jeho věku obrážejí diskotéky, on ne. Opakuje stále stejné slovo, které byste od puberťáka nečekali: práce.
"Tady jsem koncentrovaný na fotbal, na práci. Možná až budu doma na dovolené, fotbal vypustím z hlavy, budu odpočívat a půjdu si i zatancovat," nechce se v Teplicích ničím rozptylovat.
Inspiruje ho, stejně jako další Bosňany na Stínadlech, příběh útočníka Edina Džeka. Je hvězdou v německé bundeslize. "On v Teplicích udělal cestu mladým hráčům, ukazuje nám všem směr."
V české lize se chce Čajič zdokonalit. "Je fyzicky velmi dobrá, hodně se běhá. Můžu tady udělat krok dál, abych se prosadil." Sebedůvěra mu nechybí, jenže té chce ještě víc. "Jsem mladý a potřebuji být víc sebevědomý."
Zato ctižádostivosti má dost, svému snu hodně obětuje. Vždyť domů se dostane dvakrát za rok, rodiče za ním nejezdí. "Stýská se mi ještě dnes. Polštáře, co jsem dříve probrečel, ani nepočítám. Ale prostě mám cíl a za tím si jdu."
