Když nyní v zimě z mužstva odešli kanonýr Liuni a ofenzivní záložník Breda, kdejaký liberecký příznivec se toho obával. Neotupí se úderná síla týmu? Jenže už na nedávném zimním turnaji Tipsport Cup v Praze Škorpilovi svěřenci naznačili, že góly umějí dávat i jiní. A jako důležité se rovněž ukázalo, že v základní sestavě mohl zůstat tvořivý Michalík.
"Změn v užším kádru je sice hodně, dost hráčů odešlo a dost jich také přišlo. Ale mužstvo se během zimní přípravy hodně sehrálo a v zápase proti Jablonci to snad bylo vidět," pochvaluje si Michalík. "A tvrdím, že s přibývajícími zápasy budeme hrát ještě líp."
O Michalíkově hostování v Liberci rozhodli zástupci obou zainteresovaných klubů. Hráč, jak sám říká, to prostě musel respektovat. Zároveň ovšem jedním dechem dodává, že je to takřka ideální řešení. "Já chci hlavně hrát a ve Spartě, kde je mnohem větší konkurence než v Liberci, bych místo v základní sestavě nejspíš neměl," vysvětluje. "Takže nakonec to hostování beru. Jen se teď musím víc snažit, aby si někdo nemyslel, že jsem myšlenkami ve Spartě."
Liberecký trenér Ladislav Škorpil si samozřejmě také pochvaluje, že o hráče Michalíkova formátu zatím nepřišel. "Říká se, že nahraditelný je každý, ale nám by teď Michalík chyběl víc, než je zdrávo," poznamenává kouč. "Proto jsem rád, že s námi zůstal."
Škorpil přitom Michalíka charakterizuje jako fotbalistu, který je svým herním stylem předurčen k režisérské roli. "Má k tomu dostatek techniky, herního přehledu a ideálního fotbalového myšlení," vypočítává trenér Michalíkovy přednosti. "A jeho největší zbraní je, že ve finální fázi dokáže připravit brankovou šanci."
Právě tato Škorpilova slova Michalík potvrdil v nedělním ligovém zápase. Nádhernými přesnými přihrávkami naservíroval míče nejprve Štajnerovi a poté Nezmarovi. Pro jmenované liberecké útočníky pak už nebylo problémem zúročit ty nadýchané centry v góly.
Vedle těchto momentů, o nichž pak předlouho klábosí spoluhráči v kabině i fanoušci u piva, však Michalík na hřišti zastal i spoustu "černé" práce. Dík vynikající kondici dokázal oběhat obrovský prostor, nezapomínal ani na defenzivu, v níž většinou čistě odebíral míče, aby se vzápětí zjevoval v blízkosti soupeřova pokutového území, kde se před jeho umem musel mít každý obránce na pozoru.
V neděli mu jako jednomu z mála nedělal potíže ani nepříjemný promrzlý terén, na němž to klouzalo, a kontrola míče byla velice obtížná. Michalíka však míč poslouchal, z jeho kopaček šly většinou přesné centry, zatímco kdekdo kolem něj v přihrávkách chyboval. "Je pravda, že ten nemožný terén jsme zvládli mnohem líp než soupeř," pochválil Michalík skromě hlavně spoluhráče.
V zápase s Jabloncem zažil i dvě spíš úsměvné epizody, při nichž se mu nepovedlo přelstít rozhodčího. Dvakrát obul kopačky s nepovolenými špunty a dvakrát se musel na začátku obou poločasů přezout. "Do lisovaných špuntů jsem zavrtal šroubky, aby to tak neklouzalo, pomáhá si tak hodně hráčů. Jenže sudí si toho pokaždé všiml a musel jsem si vzít kopačky jiné. Tak jsem to odehrál s regulérními hliníkovými špunty," vysvětlil Michalík.
A jak se nakonec ukázalo, pohyboval se na hřišti stejně elegantně a jistě, jako kdyby mu rozhodčí na ten malý podvůdek nepřišel.