Cestování učí člověka milovat život, říká Tereza Ramba

  • 55
Je herečkou, podnikatelkou a mámou dvou malých dětí. Ne všichni o ní však vědí, že procestovala všechny kontinenty světa. Miluje cesty mimo mainstreamové destinace a během svého putování si často sáhla až na samé dno. S Terezou Ramba jsme si povídaly nejen o cestách mimo komfortní zónu, ale také o vysněných cestovatelských cílech nebo další plánované knize.

Na úvod vaší knihy DobroDruhům píšete: Když cestuji, cítím se mnohem víc jako já. Je přesto něco, co jste v sobě během svých cest musela překonat nebo potlačit?
Občas jsem musela potlačit strach, třeba z medvědů nebo pum v Kanadě, divokých psů v džungli, většinou šlo buď o přírodu a její podmínky nebo zvířata. Překonat možná určité pohodlí, ale to je to, co na cestování nejvíc miluji.

Navštívila jste poměrně netradiční místa, včetně například severního pólu. Ve své knize popisujete hodně extrémních zážitků, od omrzlin až po potyčku s rozzuřenými psy. Jaký byl váš vůbec nejintenzivnější zážitek na cestách?
Myslím, že asi otrava jídlem hluboko v džungli na severu Thajska. Bydlela jsem tam u indiánů a při jednom z rituálů jsem snědla jejich typicky upravené maso. Tři dny jsem si myslela, že to nepřežiju, ale tělo je dar a dokáže si ve výsledku poradit s lecčím.

Procestovala jste všechny kontinenty. Nastala během vašich cest někdy chvíle, kdy jste si říkala, že už toho máte dost a je čas vrátit se domů?
Předtím než se narodil starší synáček, jsme s manželem skoro dva roky cestovali. Bylo to úchvatné období, ze kterého čerpám doteď, ale na konci už jsem se strašně těšila na to být delší dobu konstantně doma. To mi děti na pár let do puntíku splnily a teď už se zase těšíme na cesty.

Putování po jihovýchodní Asii

Pohádali jste se s manželem někdy během cestování?
Jasně, procestovali jsme spolu půl světa. A snažíme se naučit se hádat, spíš si chronicky vycházíme vstříc, a to taky vždycky nedělá dobrotu. (směje se)

Ještě se vrátím k vaší knize. O cestování v ní píšete krásně, až poeticky. Kostarika je podle vás „místo, kde si bůh myje štětce“, Meteora zase „místo nacucaný krásou“. Napadají vás takové věci hned, nebo nad nimi musíte přemýšlet?
Většinou píšu naprosto intuitivně, jsem plná dojmů a musí to někudy ven.

Máte dvě malé děti. Jak vnímáte cestování s nimi? Máte z něj respekt, nebo jste naopak matka, která dá děti do šátku a vyrazí vstříc světu?
Když se narodil první syn, měla jsem pocit, že ho zabalím do šátku a vyrazím na polární kruh. Časem jsem samozřejmě pocítila, že to nebude tak jednoduché, ale řekla bych, že už jsme se oklepali a plánujeme první cesty obytňákem. Mně by se moc líbila Kanada pro začátek.

Vnímala jste cestování a poznávání cizích kultur jinak, když jste byla hodně mladá, a teď, když jste zkušenější a máte rodinu? Existují nějaká místa, kterým byste se teď kvůli tomu, že jste matka a máte určitou zodpovědnost, vyhnula?
Ano. Měli jsme třeba jet celá rodina na misi do Afriky, a nakonec jsme se s Člověkem v tísni shodli, že cestu radši malinko posuneme, protože holčička byla ještě hodně malá. Na spoustu věcí si netroufám. Třeba Grónsko nebo Země Františka Josefa jsou na čekačce. (směje se)

Absolvovala jste mimo jiné pouť do Santiago de Compostela. Jaký byl váš nejsilnější zážitek během cesty?
Celá ta cesta byla úžasná zkušenost. Vaše jediná starost je jít, najít bezpečné místo na spaní a něco k snědku. Strašně mě to posílilo a odpočinula jsem si v hlavě.

Jaká byla nejúžasnější země, kterou jste navštívila?
Kostarika. Jsem závislá na divoké přírodě a dokážu si představit, že bych tam uměla žít.

Je nějaké jídlo, které jste na svých cestách ochutnala a řekla si „nikdy víc“? Kterou laskominu jste v zahraničí naopak milovala?
Miluji francouzskou bagetu v horách ve Vietnamu a jakékoli wonton knedlíčky, to je láska. Nikdy už bych si nikde nedala syrové maso.

Když jste v cizí zemi, snažíte se sdílet s místními? Řeknete jim, že jste ve své zemi populární herečkou, nebo jste spíš pozorovatelkou a posluchačkou jejich příběhů?
To jim opravdu neříkám, to jste mě rozesmála. Myslím, že by jim to bylo úplně jedno. Snažím se skrze lidi rozplést příběh té dané země, miluji objevování a jak se mi rozšíří obzor. Cestování učí člověka milovat život.

Písek a sůl v Peru. Tady nikdy neprší.

Vaše kniha DobroDruhům se dočkala velkého úspěchu. Uvažujete o napsání druhé knihy? A pokud ano, o čem by byla?
Ano, píšu knihu, je to takové cestování, ale uvnitř. Mám ji dokonce už dva roky téměř dokončenou v počítači, ale nemůžu se dostat k dokončení. Ale věci časem maximálně zrají, takže její čas přijde.

Nedávno jste měla besedu a promítání o vašem cestování v Praze. Plánujete vyjet ještě do dalších měst?
Do konce léta máme ještě tři termíny: 10. května od 18:00 a 17. června od 18:00 a od 20:30. Když vše dobře půjde, dáme pár termínů i na podzim. Strašně nás to s Matym baví. První beseda byla jízda a nabila mě na sto dní dopředu. Máme neuvěřitelně krásný a vzdělaný cestovatelský lid a já se na přímé setkání s nimi moc těším.

Je ve vašem životě ještě nějaká cesta, kterou byste ráda uskutečnila?
Teď je nejaktuálnější ta maminkovská, takže obytňák a rodina uvnitř. To mě láká.

Tereza Ramba jako cestovatelka

Co jste o Tereze možná nevěděli:
• Procestovala Thajsko a Laos, kde brodila řeky
• Na Severním pólu jezdila se psím spřežením
• Učila se angličtinu na Barbadosu, v New Yorku, v Austrálii a na Maltě
• V Berlíně natáčela americký seriál
• V Los Angeles se zamilovala do sýrových hranolek a korejských lázní
• V Kanadě čelila medvědovi a ve Vietnamu spala na okraji džungle
• V Kostarice absolvovala třídenní přechod hor
• V Peru prošla pískové duny a přečkala zemětřesení
• Během poutě do Santiaga de Compostela zjistila, že i cesta může být cíl