Tak jako tak se na ni nezapomene. Z mnoha důvodů – to, co předcházelo domácí odvetě, bude jedním z nich. Místo aby si nejslavnější slovenský klub velký okamžik užil, vybublaly na povrch jeho dlouhodobé neduhy.
Stačilo, že o víkendu Slovan v obměněné sestavě v lize nečekaně klopýtl se Žilinou, nabral čtyřbodovou ztrátu na první Dunajskou Stredu, a trenéru Vladimíru Weissovi ruply nervy.
Konferenční liga: báječný start nepomohl, Slovan vypadl s Basilejí na penalty |
„Musím si rozmyslet, co dál. Člověk má jen jedno zdraví a s některými hráči se prostě nedá pracovat. Musím je tady přetrpět. Deset kluků maká na ostatní, kteří jen přežívají. Je moje chyba, že jim vůbec důvěřuju,“ soptil Weiss, zatímco vedle sedící žilinský kouč Jaroslav Hynek i přítomní novináři jen zírali. „Jestli budu trenérem dál, někteří od zítra už nebudou v kabině. Pokud nepřijdou změny, tenhle klub se sesype jako domeček z karet.“
Síla! Jako když se ženich s nevěstou začnou hádat pár dní před svatbou.
Kdekoho asi napadlo: Nemohlo to počkat? Proč zrovna teď, před zápasem, na který se čekalo víc než půl století?
Od rozpadu federace slovenský klub čtvrtfinále v Evropě nehrál, takže Bratislava byla na nohou. Připomíná se i to, že Slovan se do jarní části neprotlačil od roku 1969, kdy senzačně porazil Barcelonu ve finále Poháru vítězů pohárů.
Srážka s kamionem i ztráta zraku. Česko-kazašský fotbalista ví: Osud nenaplánuješ |
V Konferenční lize mohl teď po remíze v Basileji myslet minimálně na další postup, ale k tomu by se jistě hodila o něco klidnější atmosféra. Jenže to je zkrátka Weiss.
Kdo ho zná, ten ví, že když se mu něco nelíbí, na okolnosti nekouká a ozve se. Hezky od plic, bez zbytečné omáčky. A někdy až moc zhurta.
Možná si vybavíte, jak ještě coby trenér slovenské reprezentace vulgárně zpražil hlouček kritických novinářů po porážce s Paraguayí ve skupině mistrovství světa v roce 2010.
Andy Diouf z Basileje (vlevo) a Juraj Kucka ze Slovanu.
Co se dělo pak, na to si jistě vzpomenete také: Slovensko senzačně postoupilo ze skupiny po báječném výkonu a vítězství nad Itálií, ostudu neudělalo ani v osmifinále s Nizozemskem, pozdějším finalistou.
Vladimír Weiss po vyřazení s Basilejí„Hráli jsme nejlepší zápas pode mnou za dva roky. Předvedli jsme vynikající výkon, mohli jsme dát na tři i čtyři nula, kdybychom dotáhli nadějné brejky. Dostat gól v devadesáté minutě je sportovní tragédie. Ale takový je fotbal, penaltový rozstřel jsme nikdo nezvládl. Je to škoda, pro lidi to bylo velké divadlo. I trenér soupeře řekl, že postoupil šťastnější a že jsme byli lepší. Ale za to si člověk nic nekoupí.“ |
Trenér, který si kromě médií nejdřív rozezlil i fanoušky a nabalila se na něj pověst sprosťáka a hulváta, se nakonec domů vracel jako hrdina. Ať je, jaký je, s hráči vždycky uměl pracovat a získat je na svou stranu. Často je bránil, zastával se jich před kritikou zvenčí, tlak nabaloval na sebe. Tentokrát ale udělal pravý opak a asi si nevybral zrovna vhodnou chvíli.
Na druhou stranu: divíte se Weissovi, že ho štve šlendrián a chaos? Nejde jen o náhradníky, kteří zahodili šanci, o víkendu se impulzivní kouč opřel i do vedení: „Klub bude muset něco udělat. Do mého příchodu tu byla anarchie, něco neuvěřitelného. A některé věci přetrvávají. Pokud se něco nezmění, od léta tu nemá smysl pracovat.“
Přitom k šéfovi, Ivanu Kmotríkovi staršímu, má Weiss velmi blízko, společně byli u toho, když Petržalka před osmnácti lety slavně postoupila do Ligy mistrů. O té možná v koutku duše sní i ve Slovanu, jenže aby se mohl konat další šok, musel by nejdřív nejslavnější slovenský tým obhájit titul.
Největší hvězdy fotbalu. Sledujte Premier League zdarma díky iDNES Premium |
Ta vidina se vzdaluje a nervozita roste. I proto Slovan zahodil historickou šanci.
