Ještě docela nedávno by emotivní projev Hervého Renarda, francouzského kouče Saúdské Arábie, zůstal navždy za zavřenými dveřmi kabiny.
Nikdo kromě hráčů, asistentů, lékařů, masérů a kustodů by neviděl, jak trenér divoce poskakuje, jak křičí anglicky se silným přízvukem a jak překladatel horko těžko stíhá tempo a nepříliš věrohodně imituje jeho temperament.
Jenže tentokrát se díval skoro celý fotbalový svět, protože v kabině byly kamery. Fanoušci od Aljašky až po Nový Zéland před měsícem žasli, když zpětně sledovali, jak Renardův řev hráče vybičoval k historickému vítězství nad Messiho Argentinou, která později mistrovství světa ovládla.
Časy se mění.
Zvlášť u klubů není těžké najít důvod, proč samy otevírají dveře a nechávají nahlédnout za kulisy. Čím víc jsou vidět, tím silnější mají pozici při vyjednávání s partnery.
