Na soupisce tohoto celku fanoušci Vysočiny najdou hned několik bývalých jihlavských hráčů včetně záložníka Jana Štohanzla.
Sedmatřicetiletý odchovanec Polné však do duelu zcela jistě nezasáhne. „Jsem po operaci kolene. A můj zdravotní stav zatím nenasvědčuje tomu, že bych třeba už na podzim mohl hrát,“ vysvětluje Štohanzl. „Uvidím, co bude dál.“
Původně jsem se vás chtěl zeptat, jak se bývalý profesionální fotbalista ocitne v týmu z krajského přeboru. Ale díval jsem se, že jste za Libišany ještě nenastoupil.
Prvního června jsem byl na operaci. Nevěděl jsem, jestli začnu hrát, jestli budu někde pokračovat. Pak jsme se přestěhovali do Hradce, a kontaktovali mě z Libišan. Řekl jsem jim, že pokud začnu, nemám problém. S tím, že bych za ně rád nastoupil. Ale koleno mě do toho zatím nepustí. Zkusil jsem nějaké běhání a pořád to bolí. Tak uvidím, jestli vůbec začnu.
Středeční pohárový duel Libišan s druholigovou Jihlavou si ale, počítám, nenecháte ujít alespoň jako divák, ne?
Rád bych se jel podívat, co si budeme povídat. Ale v akademii v Hradci Králové, kde teď pracuji, máme ve středu ve dvě trénink, takže asi nebudu moct. Možná to ale ještě nějak vymyslím a udělám.
Libišany mají na soupisce řadu bývalých profíků, brankáře Davida Šimona a Radima Ottmara, exjihlavského Zdeňka Chmelíka či Vratislava Lokvence. Vypadá to, že jde o ambiciózní tým.
Myslím, že už byli i v divizi. Furt nějak postupují a sestupují. Hraje tam Chmelda, který byl chvíli v Jihlavě, a určitě znám i nějaké jejich další hráče. Jsou tam také futsalisti, reprezentanti. Ale myslím, že nemají ambice hrát o moc výš.
Areál prý ale mají parádní.
Myslíte Heineken Arenu? (usmívá se) To ano, areál mají hezký. Dobře se o něj starají. Mají i prý dobrou partu. Já jsem se tam ale ještě nebyl osobně podívat. Můj program je takový, že se věnuju mužstvu, jsem mezi žáky od rána do večera. A pak mám ročního syna a každou volnou chvíli se snažím být s rodinou.
Co Jihlava, snažíte se po letech sledovat i její výsledky?
Vím, že jsou asi šestí, zrovna o víkendu jsem se díval na tabulku. Sleduji první, druhou ligu. Hlavně mančafty, kde jsem hrál. Občas se kouknu, jak se jim daří. Fotbal je taková náplň nadosmrti.
Vy máte za sebou poměrně bohatou ligovou kariéru, během dvanácti sezon jste prošel Jihlavou, Teplicemi, Bohemkou, Mladou Boleslaví, Slavií a Brnem. Jste spokojen s tím, co jste ve fotbale dokázal?
Určitě žádného svého rozhodnutí nelituji. Když se člověk podívá nazpět, možná by některé věci udělal jinak. Ale na druhou stranu, kdyby se tak opravdu stalo, dopadlo by to třeba úplně odlišně. Takže je to těžké soudit. Já jsem se snažil rozhodovat úplně ne rozumem, ale svým pocitem, srdcem. A jsem rád za to, co jsem zažil.
Je nějaký klub, který vám utkvěl v paměti a v srdci víc?
Bylo toho opravdu dost. Ale asi mi utkvěla Bohemka. Byl tam tehdy ještě jako majitel pan Přibyl, celkově atmosféra kolem Bohemky byla jiná, trenér Hoftych a ta parta, co tam byla, to bylo něco úplně úžasného.
Vrátíte se nyní občas do Dolíčku jako fanoušek?
Přiznám se, poslední dva roky, co vznikly covidové problémy, jsem na fotbal trochu zanevřel. Jelikož zakázali vstup neočkovaným. Já jsem covid prodělal dvakrát, nic mi nebylo. Takže jsem neviděl důvod, proč se nechat očkovat. Na fotbal se tak spíš koukám v televizi. Ale přiznávám, nemám teď ani moc čas. Těším se, až v Hradci dostaví stadion. Bude tu krásný stánek, Hradec je fotbalové město, tak se určitě budu chodit dívat. Ale že bych prozatím jezdil na fotbal z Hradce do Prahy, to ne. Tolik volna zase není.
A jak často se vracíte na Vysočinu?
My jsme tam docela často. Pocházím odtud, přítelkyně je ze Znojma, takže každých čtrnáct dní se na Vysočině objevíme.
Jste z někým z Vysočiny v kontaktu?
S trenéry a bývalými spoluhráči, ať z chlapů, nebo z dorostu, se kterými jsem v Jihlavě byl. S těmi jsem v kontaktu dlouhodobě.
Zavoláte si někdy s majitelem Lukášem Vaculíkem nebo asistentem Michalem Veselým?
S Lukášem a Míšou ani ne. Ale je tam Tomáš Kaplan, kterého znám z Polné, Ivan Čermák, kterého znám z dorostu, nebo Pepa Vrzáček. Ono je těch lidí víc.
Vraťme se na chvíli ke středečnímu zápasu. Jasným favoritem je Jihlava, ale v poháru může často dojít také na překvapení. Bude tohle ten případ?
Myslím si, že překvápko klidně může nastat. (usmívá se) Samozřejmě, pro Libišany by to bylo skvělé a pro Jihlavu asi nepříjemná ostuda, ale rozhodně Libišany mají za sebou výsledky. A jsou kvalitou rozhodně výš než jen na přebor.
Takže sázkařům byste tentokrát na tiket radil jedničku?
Určitě. Zrovna tohle je zápas, kdy to mohou zkusit. (usmívá se)
A když se vrátím k vašemu zranění, jak moc mrzí, že k němu došlo? Teoreticky vám mohlo definitivně ukončit kariéru.
Beru to tak, že se to prostě stalo. Byla z toho první operace za kariéru a hned jsem měl namále, hrozila mi plastika. Snažím se to vnímat pozitivně. Někam mě to nasměrovalo, otevřelo mi to oči. Musím fotbal vnímat trošku jinak. Chci se věnovat rodině, občas si trochu zasportovat. Ale všechno má svůj vývoj. Fotbal nejde hrát do padesáti. Nebo možná někdo to zvládne, ale zdraví zkrátka máme jen jedno.
