Nádvorník byl s týmem jen pár hodin, když ve středu zvládl postoupit v poháru přes třetiligové Přepeře až brankou v prodloužení. Ještě silnější soupeř čeká Táborsko v neděli, kdy od 16.30 vyzve Líšeň, která vede tabulku a ještě neprohrála.
Jste takový táborský spasitel?
(směje se) To bych neřekl. Nechci slibovat zázraky. Přál bych si, abychom se co nejdřív posunuli do středu tabulky, protože do Tábora druhá liga patří. V předchozích případech jsem v klubu vždy měl kolem sebe dobrý realizační tým. I vedení nám pomáhalo. Teď změníme pár věcí a věřím, že to zvládneme.
V čem je třetí návrat jiný?
Bylo to hodně narychlo. Tým je opravdu ve špatné situaci, dostává hodně gólů. Máme třetí největší počet inkasovaných branek a zároveň nejméně vstřelených. Soutěž je hodně vyrovnaná, není tam žádný outsider, takže to do posledního kola bude hodně těžké. Musíme začít hodně rychle sbírat body, zlepšit obranu a dávat góly. Důležité budou hlavně nuly vzadu.
Trenér Kováč odešel za lepším, v Táborsku ho střídá Nádvorník |
Nemáte strach, jestli váš návrat vyjde i napotřetí?
Kdybych měl strach, tak do toho nejdu. Musíme brát situaci takovou, jaká je. Skončil i přestupní termín, těžko budeme tým doplňovat a musíme si vystačit s hráči, které máme. Věřím, že je dokážu probudit i díky změně systému.
Přemýšlel jste, že je možné, že byste se do Táborska ještě někdy vrátil?
Máme k sobě vždy dveře otevřené. Strašně rád se vracím, mám na Táborsko krásné vzpomínky a hned na mě dýchla ta atmosféra. Je to pro mě srdeční záležitost. Trénování mě baví, ideálně v profi fotbale. Takových pozic je v Česku jen 32 v první a druhé lize. A vážím si toho.
Co se změnilo za pět let, co jste z klubu odešel?
Hodně věcí, je to vidět na první pohled. Tehdy jsme hráli ještě na Soukeníku, kde je dnes skvělé centrum pro mládež. Pak už jsem zažil i Kvapilku, nicméně bez protější tribuny. I vybavení a podmínky pro hráče jsou na jiné úrovni. Jde to dopředu. Ale atmosféra v klubu zůstává stejná. Je vidět, že to tady lidé dělají s chutí a láskou.
Přivedl vás výkonný ředitel Martin Vozábal. Jaký jste spolu měli vztah třeba v dobách, kdy on ještě působil v Budějovicích?
Znali jsme se ze hřiště, potkávali se. On byl v Budějovicích, v klubu našeho tehdejšího regionálního rivala. Bližší kontakt jsme spolu neměli. Ale odvedl v Dynamu výbornou práci. Postupně připravil mužstvo na postup ze druhé ligy do první, kde byl klub stabilizovaný. Když mě teď oslovil, tak mě to potěšilo.
Prostějovské probuzení odneslo Táborsko pětigólovým debaklem |
Co hlavního hodláte změnit, aby se mužstvo zachránilo?
Musíme dostat do kabiny pohodu a přenastavit hráče v hlavě. Chceme hru zjednodušit a víc ji přizpůsobit druhé lize, která je hodně soubojová a bojovná. Věřím, že budeme úspěšní, když zlepšíme defenzivu a budeme nebezpečnější ve vápně.
Tolno, Ledecký, Bederka, Nešpor a další. To není tým na sestup z druhé ligy. Souhlasíte?
Máme na to, abychom hráli ve středu tabulky. Tým rozhodně má svoji sílu. Když změníme systém a styl hry, který bude hráčům ušitý na míru, tak věřím, že kvality prodají. Momentálně jsou ve špatném stavu a musíme je dostat nahoru. Je to částečně i práce psychologa, znovu je nakopnout a nabudit.
Několikrát jste zopakoval změnu systému hry. Vrátíte se k vašemu oblíbenému 4-2-3-1?
Uvidíme. Rozestavení budeme volit i s ohledem na soupeře a formu hráčů. Ale rozhodně se vrátíme ke čtyřobráncovému systému, na tříobráncový nemáme hráče. V brance vsadíme na Adama Zadražila.
Před návratem jste okusil dvě zahraniční angažmá. Jaké to bylo v řeckém týmu AEP Kozanis?
Původně jsem šel do týmu ve druhé lize, ale kvůli administrativní chybě jsme spadli do třetí. Dařilo se nám, byli jsme první, asi 15 duelů v řadě jsme neprohráli. Mně to pomohlo dál v kariéře.
Jakou měla třetí řecká liga úroveň?
Řekl bych, že dost vysokou. Je to profesionální soutěž. V Česku bych ji srovnal s druhou ligou. Velký rozdíl dělali cizinci. Hodně se tam fotbal sledoval, jeden zápas z každého kola byl živě v televizi. Měl jsem k sobě tři asistenty, dorozumívali jsme se v angličtině. A i když to trvalo jen necelý rok, byl tam krásný život. Měl jsem skvělé podmínky, bydlel jsem hned u moře.
Jihlava porazila Táborsko, zápas Příbrami s Prostějovem byl odložen |
Necelý rok jste pak strávil i ve Spojených arabských emirátech. Jak se vám líbilo tam?
Přebíral jsem mužstvo, které bylo ve stejné situaci, jako je teď Táborsko. Trochu jsme se zvedli, takže to šlo. Místní fotbalisté jsou na tom dobře pohybově i technicky. Moc se tam nebrání, fotbal byl až takový živelný. Kvalitu mu dávali zase cizinci, hlavně Brazilci. Musel jsem brát v potaz, že je to muslimská země, kde i sport ovlivňuje náboženství. Osobně jsem si to tam užil, byly to krásné zážitky. Akorát tedy teploty tam jsou opravdu vysoké. Přes den bývalo klidně i 45 stupňů ve stínu, takže se hrálo většinou až v deset večer. Žil jsem na poušti, ale mohl jsem si sjet do Dubaje, která byla jen 40 kilometrů daleko.
Co hlavního jste si odnesl?
Poznal jsem jiné kultury i novou mentalitu lidí a nové typy hráčů. Naučil jsem se jinak komunikovat. Hezky se tam pracuje, nic tam není problém. Navíc hlavně v Emirátech je zázemí opravdu špičkové, stadiony nádherné. To jim v Česku můžeme většinou jen závidět. Cením si všech zážitků a možností a věřím, že se tam třeba jednou vrátím.
Jak vás tam brali?
Jako hlavní kouč máte neuvěřitelný respekt od lidí v klubu, vedení, fanoušků i veřejnosti. Berou vás, že jste někdo, že už jste něco dokázal. Není to tak jako u nás. Ale chtějí vidět výsledky.
