Pětadvacetiletý záložník je nejnovější posilou fotbalové Olomouce.
„V Bohemce se mě snažili přesvědčit, ale já postoj ani po měsících nezměnil. Vzešlo z toho to, že mě přeřadili do B mužstva a s áčkem jsem nemohl trénovat,“ vybavuje si odchovanec Mladé Boleslavi. Přitom byl s klubem ze zámořské MLS domluvený na osobních podmínkách, žal Bohemians nekývli.
Sparta - Olomoucv neděli od 19 hodin ONLINE |
Po roce od události se skutečně blížil Vodhánělův konec kontraktu, načež se dostal do merku olomouckých trenérů Václava Jílka a Jiřího Saňáka, s nímž se zná z mladoboleslavského působení. „Jenže já byl tenkrát nastavený tak, že jsem chtěl odejít do zahraničí. Trenérům jsem to vysvětlil, pochopili mě.“
Vodháněl si svojí zahraniční touhu doopravdy splnil. V lednu odešel do rakouské Adamiry. Nebál se ani toho, že v B týmu Pražanů nehrál prvoligové zápasy.
„Jejich trenér mě sledoval delší dobu. Bylo to jen o tom, abych chytil start přípravy. To se povedlo a pak jsem na to navázal dobře,“ vzpomíná. „Byl jsem tam maximálně spokojený. Lidé v klubu byli přátelští a nápomocní. S ničím tam nebyl problém,“ říká v útrobách Androva stadionu v tréninkovém tričku Sigmy, kam i přes idylicky vypadající angažmá v Rakousku přešel jako volný hráč. Jak to?
Ve smlouvě s Adamirou Wacker měl dodatek, že v případě sestupu z bundesligy se kontrakt automaticky rozváže. „A protože jsme bohužel spadli, stal se ze mě volný hráč. Ještě se to stalo asi deseti dalším klukům. Žádná jednání neproběhla s nikým. Myslím si, že se chtějí vydat jinou cestou a dát prostor klukům z akademie. Je to fakt škoda,“ povzdechne si.
Zkusil si i Dortmund
Znovu dostal laso ze Sigmy, tentokráte už neváhal. Navíc Olomoučanům zapadl do krámu. „Chtěli jsme ještě zvýšit konkurenci mezi krajními hráči, proto jsme prověřovali některé možnosti. Pak se naskytla příležitost angažovat Honzu. Českou ligou je z minulosti prověřený. Jsme rádi, že jsme se domluvili,“ řekl pro klubový web sportovní ředitel Ladislav Minář, jenž novému zaměstnanci předložil smlouvu na dva roky.
Vodháněl hrál naposledy 30. května. Pak řešil bydlení v Praze, teď se stěhuje do Olomouce. „Bydlení si pořád hledám, bydlím na hotelu. Když nemáme dva tréninky, jdu si projít nebo sednout do kavárny. Už jsem byl i na městském koupališti,“ přibližuje svoje poslední dny.
I přes drobný výpadek ze zápasové i tréninkové praxe si minulou sobotu odbyl v Sigmě debut. Ačkoli porážku 0:2 nezměnil, po příchodu ve 46. minutě snesl přísnější měřítka. Jako jeden z mála sigmáků. „Byl hozený do vody, ale ukázal potenciál. On určitě nezklamal,“ řekl Jílek.
„Myslím si, že se to docela zvládlo. Výsledkově úplně ne, to je škoda. Ale snad budou minuty přibývat,“ přidává pohled Vodháněl. Nejlíp se dle jeho slov cítí na podhrotu nebo na křídle. „Křídla by měla být flexibilní a přizpůsobovat se. Když cítíte, že si na hráče na druhé straně věříte víc, je třeba toho využít,“ myslí si.
Technicky je to velice zdatný hráč. Drobnější postavou dokáže upláchnout bekům, ale zároveň míč mu z kopaček uteče málokdy. Nejen tyto atributy mu vynesly ocenění pro nejlepšího hráče juniorské ligy, nominaci do reprezentační dvacítky a také stáž ve slavné Borussii Dortmund. „To už je dávno!“ zasměje se.
Byl to jinej svět!
Ještě před svými devatenáctinami si v Boleslavi odbyl ligový debut, načež se šel otrkat do druholigové Vlašimi. „Tam mě vedl trenér Havlíček, který měl kontakty. Stáž v Německu byla v zimní přestávce. Byl jsem tam na pár dní. Pak mě chtěli vidět ještě jednou. Odehrál jsem tam zápas proti týmu ze čtvrté německé ligy. Se mnou tam bylo ještě dalších pět kluků na zkoušku. A upřímně nevím, jestli si tam někoho nechali,“ doplňuje Vodháněl.
A dojmy z Německa? „Úplně jinej svět. Trénoval jsem s týmem U23, fotbal je ještě rychlejší a kvalitnější než v Rakousku. Ani tam přitom není špatný. Je tam z Německa hodně hráčů na hostování, kteří se chtějí ukázat. Méně se tam lpí na defenzivě než v Česku,“ považuje.
Sigma má teď na soupisce slušné jméno. V české lize má bilanci 56 zápasů a 5 gólů, v Olomouci by chtěl víc.
Stejně tak jako útok na první šestku. „Myslím si, že po Baníku začala veřejnost věřit tomu, že to fakt myslíme vážně. Jenže teď jsme spadli na bradu. Musíme být vyrovnanější!“ velí.
