Už vám volali novináři z Turecka?
Ne. A ani bych jim to asi nezvedl. Chci se soustředit na zápas. Ale psali mi dva překladatelé, kteří byli tehdy ve Fenerbahce, že by mě rádi viděli. V týmu už není nikdo, s kým jsem hrál. Znám jen lidi ve vedení. Prezidenta klubu Aliho Koce osobně. Tenkrát klub přebíral po panu Yildirimovi.
Šéfové tamních klubů jsou nevyzpytatelní, viďte?
Jsou hrozně náladoví. Že se mění každou sezonu trenéři, je tam běžná věc. Dokonce i po titulu. V Turecku je možné všechno. Není čas, výsledky musí být hned. Nebo se někdo s někým nepohodne. Anebo se šéf klubu špatně vyspí a vyhází půlku kádru. Po jedné porážce přišel prezident, že nás nechce a bude hrát raději s mladými.
Jak tedy vzpomínáte na tři sezony v Turecku?
Jenom v dobrém. Bylo to něco úplně jiného než v Leverkusenu. Německá a turecká mentalita jsou naprosto odlišné, najednou bylo možné úplně všechno. Kvalitní tým, velké hvězdy. Největší problém byl vytvořit dobrou partu. V klubu byly národnosti ze všech koutů světa plus Turci. Někdy se to trošku bilo. První rok jsme to zvládli a udělali titul. Poslední pro Fenerbahce, což je pro takový velkoklub nepochopitelné. Pak jsme vyhráli ještě Superpohár nad Galatasaray, navíc jsem dal poslední penaltu v rozstřelu. I když jsem tolik nehrál, nedělal jsem problémy. Pořád jsem pracoval a čekal na šanci. Když mi uplynuly tři roky, nabídli mi další smlouvu. Kdo nebyl v Istanbulu, na stadionu, bude to pro něj velký zážitek.
Vy jste poznal ve Fenerbahce i slavné fotbalové persony Van Persieho, Naniho.
To byly moc velké hvězdy i na Fenerbahce. Kupovali kolikrát hráče, kteří všeho dosáhli a do Turecka si přišli vydělat na závěr kariéry a nechtěli pracovat, jak by si trenéři představovali. Jenže to byly hvězdy, takže hrávali. Místní jim možná i záviděli. Vědělo se, kdo kolik bere, a oni brali třikrát více než Turci. To pak nedělalo dobrotu. Kdyby bylo jedenáct bojovníků, kteří by dřeli, bylo by to možná lepší.
Říkáte, že na Turecko vzpomínáte jen v dobrém. Ale zažil jste také útok střelnou zbraní na váš autobus.
To jsme hráli na hřišti Trabzonsporu. Tam i v sídle Rizesporu to bývalo divoké. Jeli jsme ze zápasu a někdo z protější cesty vystřelil po autobusu brokovnicí na zvěř. V první chvíli jsme nevěděli, co se děje. Autobus zabrzdil, řev. Událo se to tak rychle, že jsme si ani neuvědomili, co se mohlo stát. Byl to cílený útok na klub, na hráče. Asi chtěli, abychom spadli z mostu. Všechno naštěstí dobře dopadlo. Ani nevím, jak to dopadlo, jestli střelce chytli. Podruhé jsme jeli obrněným autobusem. Pamatuji se, že když jsem tam hrál poprvé a zabočili jsme do města, všichni si přesedli do uličky dál od okna a drželi si věci před hlavou. Spoluhráči mi pak říkali, že po nich někdy hází kameny, že vysklili autobus.
Fenerbahce sídlí v asijské části Istanbulu. Bylo to nějak poznat?
Evropská část byla modernější, vypadala jako jiná evropské města, lidi tam byli více evropští. Asijská část byla starší, typicky turecká. Ale dlouho jsem tam nebyl, možná se to vyrovnává. Zpočátku jsem bydlel v asijské části, pak v evropské. Obě části mám projeté. Fotbalově to bylo hezky rozdělené – Fenerbahce v asijské části, Galatasaray v evropské a Besiktas mezi nimi uprostřed u Bosporu.
Vy jste si Fenerbahce do předkola přál?
Když jsem viděl možné soupeře, tak vzhledem k atraktivnosti pro fanoušky jsem si říkal, že nejlepší by byla dvojice Dynamo Kyjev – Fenerbahce. Postup jsem přál Fenerbahce, protože vím, jak je to tam těžké. Ale je to asi nějaký osud, že si proti Fenerbahce zahraji.
S tím, že vypadnou s Dynamem, asi moc nepočítali, že?
Určitě bylo velké zklamání, ale Dynamo není slabý tým. Jenže dostali v odvetě červenou kartu, což pro ně byla čára přes rozpočet. Co jsem viděl, byli lepší, ale na to se nehraje. Budou chtít hrát nějakou evropskou soutěž, když ne Ligu mistrů. A budou si myslet, že budeme lehčí soupeř než Dynamo.
Takže vás můžou podcenit?
Nejsme moc čitelní, museli si shánět informace. Možná ještě neslyšeli, že nějaké Slovácko existuje. Ale nám nenahrává, že jsme v přípravě hráli s Trabzonem. Počítám, že si sehnali video. A výsledek 2:2 s mistrem pro ně může být zdvižený prst. Moc nevěřím, že nás podcení. Mají zkušeného evropského trenéra (Portugalec Jorge Jesus) a motivaci po vypadnutí. Budou chtít ukázat, že patřili do Ligy mistrů, a ne do Evropské ligy. Proti Dynamu jezdili, presovali.
Basketbalista v zemi fotbalu. Veselý zná Fenerbahce i Partizan: Přijali mě za svého |
Jak vidíte šance Slovácka na postup?
Favorit je Fenerbahce. Mají zkušenosti, poháry hrají pravidelně. Ale přesně takový zápas jsme si za minulou sezonu, za finále poháru zasloužili. Doufám, že na domácí odvetu přijde co nejvíce diváků a každý si z něho něco odnese. Nejen pěkný zážitek, ale i dobrý výsledek. Není to jen o Slovácku, ale také o českém koeficientu. Doufejme, že jsme po minulém roce zkušenější, i když s Plovdivem se to nedá srovnat. Budeme se snažit je zaskočit a dovést výsledek, abychom se doma pokusili – někdo říká o nemožné – o postup. Bude důležité přežít začátek prvního zápas, tlak. Dneska je překvapení hodně. Výsledky se vyrovnávají, dá se hrát s každým.
Tipnete si, kolik diváků v Istanbulu dorazí na stadion?
Nevím, jak vezmou zklamání z vyřazení s Dynamem. Ale nemusí být ani plno. Když přijde 25, 30 tisíc fanoušků, tak vytvoří atmosféru, spousta kluků v takové ještě nehrála. Ale máme zkušený tým. Vím, jak to tam funguje. Když se daří, tak stadion může spadnout. Jsou tam dvě tribuny za brankou a každá fandí jinak, kolikrát šly proti sobě. To bylo vidět i při posledním zápase s Kyjevem a podporou Putina. Nebylo to organizované, šlo to z jedné tribuny.
