AS Řím ve čtvrtek večer zvítězil nad Leicesterem 1:0 a v součtu úvodní remízou 1:1 z Anglie prošel do závěrečného souboje o zbrusu nový pohár.
Pětadvacátého května v albánské Tiraně vyzve Feyenoord.
O trofej z evropské soutěže si klub z italské metropole zahraje poprvé od roku 1991, možná i proto byl Mourinho tak dojatý – dokázal se svým týmem něco, co jiní už dlouho ne.
„Tohle je naše Liga mistrů. Kluci si finále zaslouží a chtějí ho vyhrát,“ líčil v televizních rozhovorech.
To by byl proti předchozí účasti posun, na startu devadesátých let – tehdy se hrálo ještě na dva zápasy – podlehli Římané v Poháru UEFA milánskému Interu.
A pozor, Mourinho finálové zápasy umí. Když svůj tým do rozhodujícího duelu dovedl, stál – když nepočítáme evropský Superpohár UEFA – pokaždé na vítězné straně. Dvakrát s Portem v Poháru UEFA a Lize mistrů, jednou s Interem Milán v Champions League, jednou s Manchesterem United v Evropské lize.
Díky úspěchu s Římem se stal prvním trenérem, který do evropského finále postoupil se čtyřmi různými kluby.
„Nebudu zastírat, že jsem měl to štěstí hrát významnější a prestižnější finále, než nás čeká,“ poznamenal Mourinho. „Ale cítím se výjimečně proto, že jsme tu vytvořili rodinnou atmosféru.“
„Postupem času jsem stále méně egocentrický a jsem víc jako táta.“
Na své „děti“ je patřičně pyšný a doufá, že do AS Řím konečně přivede radost. Velký klub vyhrál „jenom“ tři italské tituly (poslední v roce 2001), devět pohárů (naposledy 2008), ale na evropské scéně, jak jsme naznačili, nikdy pořádně neprorazil.
„Když pracujete v Římě, žijete v Římě a dýcháte Řím, dýcháte tento klub. Od prvního dne, co jsem přišel, jsem cítil, jak obrovský je. Přesto nezažil téměř žádná velká vítězství, nehrál tolikrát ve finále, ačkoli má takový přesah do společnosti,“ uvedl Mourinho.
„My jsme postupem nezískali pohár, je to jen finále, ale pro fanoušky, pro město to hrozně moc znamená. Moje slzy byly pro ně,“ dodal.