Víc emocí byste z Carla Ancelottiho nedostali. Jako by ani nebyl Ital!
Kdy jindy už by se přitom trenér Realu Madrid měl rozdivočit, než ve chvíli, kdy jeho tým dvěma góly v rozmezí 84 vteřin v nastaveném čase otočí odvetu semifinále Ligy mistrů s Manchesterem City, možná nejdůležitější zápas sezony?
Dnes bude tvůj den, slyšel Rodrygo a otočil semifinále Ligy mistrů |
Náhradník Rodrygo, jehož kouč poslal do hry až v 68. minutě, dvěma rychlými trefami obrátil skóre na 2:1 a rozjetý střelec Benzema v prodloužení z penalty rozhodl.
Real čeká velké finále!
Hraje se za tři týdny v Paříži a soupeřem bude Liverpool, což Ancelottiho dráždí i těší: „Beru to jako derby, moje srdce patří Evertonu.“
TRENÉRSKÁ EXTRATŘÍDA. Pep Guardiola z Manchesteru City (vlevo) a Carlo Ancelotti z Realu Madrid se zdraví před zápasem.
Méně slavný liverpoolský tým se hodí připomenout, aby vám došlo, jaké příběhy dokáže fotbal vykouzlit. Před necelým rokem to totiž vypadalo, že z prošedivělého šedesátníka už kouč pro velké týmy nebude. Celou kariéru si ho vybírali na nejslavnějších adresách, prošel Juventus, AC Milán, Chelsea, Paris Saint-Germain, Real i Bayern Mnichov. Jenže pak neuspěl v Neapoli a plácl si s průměrným Evertonem, což vypadalo na ústup ze slávy.
Real Madrid - Manchester City 3:1, senzační obrat pečetil v prodloužení Benzema |
Už v Bayernu to nebylo ono. Ancelotti sice dokázal získat povinný titul, jenže v Lize mistrů neuspěl a lídři kabiny si stěžovali u vedení, že se málo trénuje. Záložník Robben údajně u šéfů dokonce žaloval: „I můj malý syn ve školním týmu dře víc než my. Něco s tím udělejte!“
Vypadalo to, že kamarádský a férový přístup, na který Ancelotti spoléhal celou kariéru, vyšel z módy. Ovšem jen do chvíle, kdy loni v létě dostal podruhé v životě šanci vést Real. Před osmi lety ho dotáhl k triumfu v Lize mistrů, za kterým se po sérii senzačních obratů žene i teď. A co víc, o víkendu slavil kouč s doutníkem v ruce i španělský titul, čímž vytvořil rekord: jako první trenér v historii se stal mistrem ve všech pěti nejprestižnějších ligách.
Hráči Realu Madrid slaví vítězství ve španělské lize. Ve vzduchu letí jejich trenér Carlo Ancelotti.
Když přičtete parádní hráčskou kariéru, možná vás napadne: Proč se o něm nikdy tolik nemluvilo?
Snad proto, že Ancelotti je povahou kliďas a je mu úplně jedno, jestli jeho jméno křičí z novinových titulků. Když začínal v Juventusu, pustil z hlavy, že ho vlastní fanoušci uvítali transparentem: „Přece nás nemůže trénovat čuník!“
Nedělá opičky, neprovokuje, nepořvává. S hráči mluví jako se sobě rovnými, naslouchá jim, umí i pobavit. To už musí být, aby se dokázal opravdu vytočit, ale stane se – v Paříži třeba v afektu nakopl koš na prádlo a trefil do hlavy rebela Ibrahimovice. Jejich vztahu to zjevně neublížilo, když se Zlatan později vyznal: „Don Carlo je nejlepší trenér, jakého jsem kdy potkal.“
Léta se s ním táhla pověst kouče, kterého se drží štěstí. Sám se snažil přesvědčit, že jen to by nestačilo: „Ve fotbale se nikdy nesmíte zastavit. Nesmíte si myslet, že taktika, se kterou jste vyhráli včera, bude dneska úspěšná znovu.“
Změny dělá výjimečně, zato v pravý čas. Třeba ve čtvrtek, když tým začal vypadat vyčpěle: stáhl veterány ze středu zálohy, vypustil svěží talenty Camavingu s Rodrygem.
A donutil španělský deník Marca k titulkové výzvě: „Bože, sestup na zem a vysvětli to!“
