„Ve volnu před zimní přípravou jsem si zase dělal to svoje, než jsem začal pořádně trénovat. Chodil jsem běhat na schody na teplickou Letnou nebo na pás ve fitku. Makal jsem, co to jde. Chci se v Armě stát jedním ze základních kamenů,“ vytyčil si 26letý záložník, který za tři sezony u sklářů nasbíral v první lize 54 startů a dal jeden gól. Předtím kopal jen regionální soutěže.
Nepřemýšlel jste, že si zase budete hledat civilní zaměstnání?
Už jsem zvyklý, pár let jsem pracoval. Ale říkal jsem si, že pokud ještě mám půlrok smlouvu v Teplicích, můžu se plně soustředit jen na fotbal. A varianta hostování v Ústí byla nejjednodušší, mám to 25 minut od baráku z Teplic. Nechci říct, že jsem vyloženě jak doma, ale hodně kluků v kabině znám. Jsou super, viděl jsem, že na hřišti makají jeden za druhého, to se mi líbí.
Co jste dělal před tím, než jste se stal profesionálním fotbalistou?
Nejdřív jsem byl půl roku v Německu u počítače, zabýval jsem se exportem. Pak kousek od Teplic ve výrobně plastových oken, to jsem kombinoval práci, fotbal a futsal, protože fotbal byl můj sen.
Po podzimním příchodu trenéra Jiřího Jarošíka ovšem vaše teplická pohádka skončila.
Život takové příběhy občas píše, ale všechno zlé je k něčemu dobré. Věřím, že ačkoli to tak nevypadá, může to být pro mě posun. Nikdy jsem druhou ligu nehrál, vlastně jsem ji přeskočil a šel rovnou do první. Sám nevím, co od toho čekat, i když jsem se do Ústí chodil koukat. Jenže na hřišti je to úplně jiné než z tribuny. Vůbec to neberu jako krok zpátky, chci se uvést v co nejlepším světle a doufám, že mi to pomůže v dosavadní kariéře.
Kdy vám v Teplicích řekli, že s vámi už nepočítají?
Oznámil mi to kouč Jiří Jarošík narychlo před posledním ligovým zápasem s Mladou Boleslaví. Že nejsem v nominaci a že se mnou už nepočítají ani do zimní přípravy. Prvních pár dní mě to mrzelo, ale člověk si z toho nemůže dělat hlavu. Začal jsem makat. Věděl jsem, že nějaké angažmá asi přijde.
Jaká byla ta teplická etapa?
Ničeho nelituju, fotbal byl pro mě vždy sport číslo 1. Snažil jsem se mu všechno podřídit. I když jsem hrál první futsalovou ligu. Přišla nabídka od pana Kolínka, který dřív trénoval teplické béčko. Říkal jsem si, že to je pro mě poslední šance prokouknout do dospělého fotbalu. Díky bohu a s nějakým štěstím se to povedlo. Jsem rád za všechny příležitosti i překážky, to k tomu patří. Teď doufám, že se v Ústí uvedu co nejlíp, že mu pomůžu někam výš. A buď to bude mít nějaké další pokračování, nebo po tom půl roce povedou moje kroky jinam. Ale doufám, že se nám jaro ve druhé lize povede.
V Teplicích jste mohl spíš jen překvapit, zato v Ústí na vás budou sázet jako na posilu. Ustojíte tenhle tlak?
Mám rád, když lidi ode mě mají nějaká očekávání, a doufám, že je budu plnit. Že přidám co nejvíc gólů a asistencí, že se tady bude vyhrávat. A snad budeme tabulkou stoupat výš a výš.
Jaká byla teplická etapa?
Do první ligy jsem naskočil ještě za trenéra Hejkala, prvních pár zápasů to bylo takové okukování. Pak přišel pan Kučera, za něj byla moje pozice asi nejlepší, cítil jsem se opravdu dobře. Hrál jsem levé, pravé křídlo, podhrot i beka, ale nějak to neřeším, je mi to jedno. Teď to bohužel nabralo jiné obrátky. Ale určitě bych se v Ústí rád stal jedním z klíčových hráčů, chtěl bych klukům pomáhat výkony, které zajistí, že budeme na jaře stoupat tabulkou.
Teplický fotbalista David Černý překonává brankáře Ondřeje Koláře ze Slavie.
Jak jste si vůbec sehnal angažmá v Ústí? Máte manažera?
Až doteď jsem si říkal, že bych si ty věci řešil sám. Měl jsem v Teplicích smlouvu na dva roky, nebylo pro mě prvotní řešit manažera. Chtěl jsem se nejdřív uvést v lize, ale teď jsem podepsal smlouvu s manažerem Karolem Kiselem. Byli jsme dost ve spojení, když začalo být jasné, že nemám místo pod panem Jarošíkem. Nějaké nabídky se objevily, zkoušeli jsme i zahraničí, ale bylo to narychlo. Pak se ozvalo pár týmů z druhé ligy. Ústí bylo nakonec nejpřijatelnější. I pan Heidenreich (sportovní manažer FK Ústí) na mě udělal velice dobrý dojem, když jsme se sešli. A taky, že tady kluky znám, budu se tu od začátku cítit líp než jinde.
Z futsalu se vám nikdo neozval, že by vás chtěli zlákat zpátky?
Pár telefonátů jsem měl, ale číslo jedna je pro mě fotbal. Dokud to půjde, budu se snažit ho hrát a dávat tomu maximum.
