„Bylo to náročné, hodně hektické,“ připouští dvacetiletý obránce Karel Pojezný. „Do soboty jsem nevěděl, jestli něco dopadne. Ale v pohodě, jsem rád, že to vyšlo.“
Počkejte, tomu nerozumím. Podle mých informací jste se v pátek loučil se spoluhráči v jihlavské kabině. Takže minimálně něco jste vědět musel...
To nebylo loučení. Kluky napadlo, že mám něco koupit, když asi budu odcházet. Tak jsem do kabiny přinesl občerstvení. Ale v tu dobu opravdu nebylo na sto procent jisté, že někam jdu.
Takže jste svačinu kupoval dřív - i s možností, že nakonec v Jihlavě zůstanete?
Jo. Kluci to říkali, trenéři taky. Ale ještě jsem to neměl potvrzené od nikoho. I když je fakt, že kabina je vždy rychlejší. Minimálně den dopředu to vědí všichni. (usmívá se)
Váš přesun z Jihlavy se řešil dlouho, vedení FC Vysočina prozradilo, že konkrétní nabídku Ostrava poslala na začátku ledna.
Já jsem takové informace neměl, za mě to všechno řešil agent. Jen jsem mu vždy zavolal, nebo on mně a řekl mi, jaká je momentálně situace. Jestli spíš ano, nebo ne.
Ostrava získala z Jihlavy Pojezného, na jaře bude hostovat v Pardubicích |
Jednoduché to ale nebylo, že?
Ještě do toho vstoupila Mladá Boleslav, chvilku byla na prvním místě. Když už jsem si myslel, že jdu k nim, nakonec přestupuji do Baníku. Bylo to opravdu hrozně dlouhé, táhlo se to.
Jak se dají podobná jednání vypustit z hlavy? Nepřemýšlí hráč v takovou chvíli spíš o tom, kde bude hrát, než o tom, jak má trénovat a připravovat se?
Hodně jsem to vnímal na začátku, kdy jsem si myslel, že jdu do Baníku. Už jsem byl hlavou tam. Jenže na poprvé to nevyšlo, Baník asi nabídl Jihlavě málo. Tak jsem to přestal úplně řešit. Nechal jsem na Vácovi (sportovní manažer FC Vysočina Lukáš Vaculík – pozn. red.) a svém agentovi, ať to vyřeší a pak dají vědět. Nechtěl jsem se do toho zapojovat.
Počítal jste i s variantou, že byste v Jihlavě zůstal? V jednu chvíli to tak totiž vypadlo.
Určitě, s tím jsem počítal dlouho. Měsíc, kdy se to řešilo, jsem byl hlavou v Jihlavě. Neřešil jsem, jestli půjdu do Baníku, nebo jinam. Myslel jsem si, že zůstanu na Vysočině.
Pardubice trénují ve ŠpanělskuMísto tradiční Vojenské zotavovny Bedřichov ve Špindlerově Mlýně čtyřhvězdičkový hotel H10 Estepona Palace v jižní Andalusii. Fotbalisté FK Pardubice poprvé v historii klubu sáhli k zahraničnímu soustředění a na jarní část nejvyšší soutěže se od pondělí připravují ve španělské Esteponě. „Přijeli jsme do kvalitního areálu, kde je nádherný trávník. S tím bychom se v České republice nesetkali. Maximálně vyžíváme dvě tréninkové plochy, svítí nám sluníčko, takže zatím všechno vychází na jedničku. I hotel je super, nemáme si na co stěžovat,“ pochvaloval si matador pardubické kabiny Pavel Černý. Na pobřeží Středozemního moře se Východočeši zdrží do pondělí 24. ledna a mezitím sehrají dva přátelské zápasy. První z nich ve středu odpoledne proti celku Europa FC. Nastoupit do něj může hned sedm nových tváří, které s sebou Pardubice do Španělska přivezly. „Asi je to i tím sluníčkem a změnou prostředí, ale nálada v týmu je výborná. Na soustředění spolu budeme čtyřiadvacet hodin denně, takže bude čas se ještě víc poznat a věřím, že až budeme odjíždět, tak atmosféra bude stejná,“ nepochyboval Černý. |
Aby to nebylo málo komplikované, nakonec jste minimálně na půl roku zamířil do Pardubic. Jak svůj nový tým vnímáte?
V klidu. Myslím, že mají silný kádr, podle toho, co jsem viděl na tréninku. Mají skvělou partu, do které mě hned vzali. Kluci jsou tu hodní, takže jsem šťastnej.
Znal jste někoho, nebo jste šel do neznámého prostředí?
Znám tady Lukáše Červa, gólmana Markoviče, Kubu Rezka, který taky hrával v Jihlavě. Takže úplně neznámé prostředí to není. Navíc spoustu kluků znám z dob, kdy ještě hrávali druhou ligu, nebo když jsme proti sobě nastoupili v poháru.
Jak reagoval někdejší spoluhráč Lukáš Červ, když vás poprvé spatřil v Pardubicích?
Řekl mi: Co tady děláš, ty vole. (usmívá se)
O vás se psalo, že jste fanoušek Sparty. Jak se srovnáváte s tím, že v budoucnu budete zřejmě hrát za jejího velkého rivala z Ostravy?
Ale já už jsem fanoušek Baníku, Pardubic. Už nejsem fanouškem Sparty. (směje se)
To si člověk může takhle poručit?
Ne, ale já jsem nebyl vyloženě sparťan. Jen když se mě někdo ptal, jestli Sparta, nebo Slavia, vždy jsem říkával Sparta. Sparťan jsem byl, když mi bylo malinko, třeba sedm. Ale poslední dobu to neprožívám. Koukám na fotbal, ale není to tak, že bych říkal: musí vyhrát Sparta, nebo nebudu spát. (usmívá se)
Ostravský Baník je pro spoustu lidí symbolem až fanatických fanoušků. Jak se na ně těšíte?
Moc. Měl jsem možnost se podívat, jak Ostrava hrála se Slavií. To bylo něco nezapomenutelného. Kvůli covidu tam bylo jen tisíc lidí, ale každý jeden křičel, tleskal. Bylo to neuvěřitelné. Na to se těším.
Jaký bude půlrok v Pardubicích? V tabulce jsou přeci jen jinde než Ostrava a hlavním cílem asi zůstává záchrana.
Beru to tak, že tam kde zrovna jsem, se snažím pro tým udělat maximum. Kdybych zůstal v Jihlavě, bylo by to stejné. Nezahořkl bych, že mě nechtěli pustit. A stejné to mám teď s Pardubicemi. Neznám zatím jejich konkrétní cíle, ale určitě nechtějí sestoupit do druhé ligy. Jako žádný tým. Takže se budeme snažit hrát co nejlépe a v tabulce se posunout co nejvýš.
V minulosti jste říkal, že byste si rád zahrál první ligu s Jihlavou. Pokud se Vysočina někdy vrátí, bude to pravděpodobně bez vás. Nemrzí vás to?
To vůbec nevadí, hlavní je, aby Jihlava postoupila. Je to můj mateřský klub, kde mě vychovali, kde jsem začínal. Takže pro mě je to furt klub, u kterého chci, aby hrál první ligu. Zaslouží si to. Myslím, že s týmem, který má, by se vůbec nemusel bát, že by se neudržel.
