„Celý rok byl na hlavu, teď jsem šťastný,“ zvesela tvrdil stoper po výhře 4:1. Už předtím hrál na Slavii.
Uspěli jste i díky třem gólům za 7 minut. Kde se to ve vás vzalo?
Bylo to pro nás něco nestandardního. Nepamatuji, kdy naposledy jsme otočili zápas, ani kdy jsme měli tolik šancí. Vím, že se Zlínem jsme loni v nadstavbě taky hráli 4:1, zažíváme déja vu. Ta sedmiminutovka byla dobrá, přihrávka Trubače na Fortelného nádherná. Krásný fotbalový moment. Tím jsme je zlomili, pak jsem haluzně dotlačil druhý gól a věřil jsem, že nám uznají i třetí, Marešův. Jak šlo všechno ve sporných momentech proti nám, teď se to otočilo. A parádní čtvrtá branka to završila.
Jak jste si výhru užil osobně?
Když jsem byl zraněný a viděl, že se nedaří, bylo to něco hrozného. Být v týmu s nemožností pomoct je šílené. Pomalu rok nehraješ fotbal a máš v hlavě otázky: Můžeš tomu týmu pomoct, v jakém stavu se vrátíš? Věřím, že nás výhra nakopne a že ještě nějaké body na podzim posbíráme. Musíme něco urvat, i kdyby v Jablonci aspoň bod. Musíme se držet na šňůře, že s námi se lehko nevyhrává. Série proher byla moc dlouhá, pro všechny ubíjející. Zato teď kabinou cloumala velká radost, což je nezvyk, ale budeme to chtít zažívat dál a dál.
Teplice - Zlín 4:1, gólová smršť v závěru a kouč Jarošík konečně slaví |
Vy jste až na minutovou epizodu v květnu rok nehrál. Co všechno jste za tu dobu přetrpěl?
Loni 23. prosince jsem šel na operaci jedné achilovky. Čtyři měsíce jsem se dával dohromady, asi měsíc jsem fungoval v režimu naplno. Odkopal jsem tři zápasy za béčko, v Jablonci jsem byl na lávce, doma naskočil na pár minut proti Českým Budějovicím. V dalším utkání za rezervu mi škublo v druhé achilovce. Zkoušeli jsme to léčit konzervativně, ale po dvou měsících se přišlo na to, že to nepůjde. Následovala druhá operace a pak znovu všechno dokola. Bylo to na hlavu. Děkuju všem, co se o mě starali. Bylo to ubíjející a stálo to hodně sil, pořád posilovat. Ale jsem zpátky. Jsem moc rád, že jsem se mohl vrátit.
Jak psychicky náročné je naskočit zpátky do týmu, který je v tak vleklé krizi jako Teplice?
Co člověku zbývá? Ve finále horší to výsledkově už být nemohlo, z toho pohledu to těžké nebylo. Spíš jsem měl pochybnosti sám o sobě, v jakém stavu se vrátím, jestli mi to bude běhat, zda mě předchozí zranění nebude omezovat, jestli to nebudu mít v hlavě. Naštěstí je to dobré, jsem šťastný. Věřím, že to nakopneme a sezonu zachráníme.
Jarošíka nejdřív „omejvali“, pak poprvé slavil. Pomohl i film, tip od manželky |
Byl pro vás návrat snazší v tom, že jste nebyl zatížený tolika porážkami jako vaši spoluhráči?
Já to mám spíš opačně, na hřišti působím jako flegmouš, že mi je všechno jedno. Ale když jsem byl doma, všichni mi psali, co to tam jako hrajeme. Člověk to musí poslouchat a co mám na to říkat, když nemůžu pomoct? K tomu se mě pořád všichni ptali, kdy už budu zdravý, to bylo na hlavu daleko horší. Být v týmu jako právoplatný hráč je daleko lepší než být zraněný.
Jak jste se po tak dlouhé době cítil na hřišti?
Musím říct, že kondičně dobře. Děkuju trenérovi béčka, že jsem za ně mohl hrát dva tři zápasy. Nabral jsem jistotu, sebevědomí, pomohlo mi to. Fotbal nemám založený na nějakém vymýšlení, nejsem kreativní jako kluci ve středu pole. Když budu běhat, soubojovat, srážet se, mám splněno. Tímto způsobem se do herní pohody dostávám daleko rychleji než technické typy hráčů, co se vrací po zranění a potřebují cit s balonem.
Tým nedávno převzal kouč Jiří Jarošík a „užil“ si pořádně dlouhou sérii proher. Jak na vás působil?
Rozhodně ne odevzdaně nebo ztraceně. Naopak mi přišlo, že pořád přidáváme na otáčkách, tréninky jsou náročnější, chce po nás velkou intenzitu. Jak říká, furt valit, valit, valit! Nepřipouštěl si chmury, asi věřil jako my, že když budeme pořád makat, že nejde stále prohrávat, že se to musí otočit. A přišlo to proti Zlínu. Teď je důležité na to navázat, ať nejde jen o jednu vlaštovku.
