Po tvrdém nárazu hlavami následovalo u obou hráčů Zbrojovky dlouhé ošetřování na hřišti a u Hlavici dokonce odnesení na nosítkách do sanitky. Po necelém týdnu mají aktéři hrozivě vyhlížející srážky relativně dobré zprávy: na památku jim zůstaly stehy na hlavách, vážnější zranění však neutrpěli.
Hlavica, na rozdíl od Berkovce, vyvázl i bez otřesu mozku. „Kontroly dopadají dobře, neukázalo se nic zlomeného, i na CT bylo všechno v pohodě. Další kontrola mě čeká v pondělí, do té doby mám klid, potom se budeme bavit o dalším postupu. Cítím se dobře. Minimálně nějaký pohyb nebo zapojení se do procesu bych chtěl,“ vyhlíží stoper Hlavica.
Pro všechny případy se byl doma podívat po ochranné karbonové masce, se kterou nastupoval loni po zlomenině podočnicového oblouku. Neměla by ale být potřeba. Hrát by chtěl bez ní a co nejdřív.
To Berkovec uvažuje o tom, že by si nechal vyrobit helmu, v jaké chytá například Ondřej Kolář ze Slavie. Rád by se ještě do konce podzimu vrátil na hřiště.
„Můj manažer Karol Kisel říkal, že se zkusí na Slavii zeptat. Pro mě je to těžké rozhodování. Musel bych si to vyzkoušet, naučit se to. Přemýšlel jsem o tom hodně. I známí mi říkají, že když takhle chodím do soubojů, že bych se měl už chránit. Asi to tak je. Člověk by o tom měl přemýšlet. Už jsem měl úraz hlavy dvakrát, říká se, že do třetice, tak bych nerad, aby to potřetí bylo definitivní. Musím si hodně rozmyslet, jestli (helmu) jo, nebo ne,“ připustil úvahy a pochybnosti Berkovec.
Přiznal, že kdyby bylo jenom na něm, rád by šel na trénink třeba hned. „Mě to chytání totiž fakt baví. Samozřejmě vím, že teď nějaké pády a zákroky nepřipadají v úvahu. Věřím, že až mi příští týden vyndají stehy, že to pak půjde rychleji. Uvidím, jak se budu cítit a jak to bude na příští týden na Vlašim. Taky je možné, že se mi zamotá hlava a ani z lehčího tréninku nic nebude,“ přemítá o návratu jeden z nejpevnějších pilířů současné Zbrojovky.
Srážku s Hlavicou si nejenže nepamatuje, ale ještě ji ani neviděl na videu. Odhodlá se asi až časem.
To Hlavica si vybavuje všechno. Jak běžel za míčem směrem k brance, plánoval si ho hlavou trknout do strany a doběhnout si ho... „A pak místo toho ležím na zemi,“ doplňuje brněnský obránce.
Berkovcovi nechal v nemocnici čokoládu, aby mu zlepšil náladu, ale uvažovat tak, že jeden z nich za náraz může, nemíní. „Stalo se, jsme spoluhráči, šli jsme oba po míči, dopadlo to takhle. Poučení je, že příště musíme oba hlasitěji a lépe komunikovat,“ míní Hlavica.
Berkovce při koncentraci na míč v daném okamžiku neviděl. „Neměl jsem ho v zorném poli a bohužel jsem ho ani neslyšel, jestli křičí, nebo ne. Byl jsem pevně rozhodnutý hrát balon, dát si ho do strany a potom za ním běžet, ale na to už nedošlo,“ rekapituluje.