„Zážitek to byl krásný, Sparta je v našich poměrech velkoklub. Jenom je škoda, že když došlo tolik lidí, že jsme jí nedali aspoň jeden gól. To nás teď mrzí,“ posteskl si Michal Jeřábek, obránce domácího druholigového celku.
Jenom čtvrt hodiny mohlo dva tisíce diváků doufat, že se bude opakovat čtrnáct let stará pohárová pohádka a Líšeň že před jejich zraky po Slavii porazí i Spartu. Pak dal hostující Václav Drchal první ze svých dvou gólů, favorit se uklidnil a vedl utkání tam, kam chtěl, tedy k bezproblémovému konci.
Barbora Krejčíková podpořila fotbalisty Líšně v pohárovém zápase se Spartou.
Jenom tu a tam se do utkání vracel duch nejslavnější výhry Líšně z roku 2007. Její stadion už zažil i bouřlivější atmosféru než tu, jaká panovala ve středu. Diváci se často v tichosti kochali tím, že na trávníku pod nimi neběhají borci z Varnsdorfu nebo z Chrudimi, ale hvězdy se zkušenostmi z evropských pohárů.
„Z hřiště bylo cítit, že když se nám povedla nějaká akce nebo střela, že to lidi trochu vtáhlo do děje. Ale je pravda, že (ve druholigovém zápase) s Duklou tady bylo lidí míň a atmosféra byla fantastická. To byl ale fotbal nahoru dolů, otevřená partie, krásné akce. Se Spartou to bylo těžké. My jsme se dopředu moc nedostávali, takže ani fanoušci se nemohli dostat do pořádného varu,“ postřehl Jeřábek.
Největší ohlas měly akce Líšně v úvodní fázi zápasu. To domácí vytasili napadání a každý jejich zisk míče byl následován potleskem. Dostali se také do několika náznaků šancí, z nichž mohli pomýšlet na vedoucí branku. Nedařilo se jim ale prostřelit pozorně bránící sparťany, případně svoje zakončení uspěchali. A tak na opačné straně trestal Drchal. První gól dal z ostrého úhlu od tyče, druhý po krásném hlavičkovém ťukesu podél bezmocného brankáře Vlastimila Veselého.
Pak Sparta, přestože přijela bez dvanácti hráčů, vývoj kontrolovala.
„Ale copak Vindheim, Moberg Karlsson, Souček nebo Sáček jsou nějací náhradníci? To jsou hráči základní sestavy Sparty. I jejich béčko vedlo druhou ligu. Bavíme se o širokém kádru a obrovské kvalitě,“ připomněl trenér poražených Milan Valachovič.
Přiznal, že ve druhé půli, přestože se jeho mužstvo pokoušelo aspoň snížit, začal už myslet na sobotní druholigový zápas proti Jihlavě.
„Z toho důvodu šli dolů Pašek, Kučera, brzo střídal Silný, Matocha taky. To nebylo z důvodu výkonu, ale protože jsme viděli, že na zvrat asi nemůžeme pomýšlet. Víc by tomu slušelo 0:2, nebo dokonce 1:2, ale prioritou se pro nás během druhé půle stala sobotní druhá liga,“ vysvětloval Valachovič.
Spokojeni, zdálo se, opouštěli stadion všichni. Líšeň si užila velký fotbalový svátek a Sparta úspěšně pošetřila hráče. Mezi jinými dostal v jejím kádru volno třeba Adam Hložek pocházející z nedalekých Ivančic. I tak ale byli k vidění na straně Sparty hráči z regionu. Brankář Milan Heča je z Krumvíře na Břeclavsku a záložník Michal Sáček se narodil v Hustopečích.
Václav Drchal ze Sparty překonává Vlastimila Veselého v brance Líšně.
Z celkové kvóty padesáti vstupenek, které Sparta vyfasovala, jich jenom Sáček využil hned šest.
„Přijeli rodiče, brácha, děda... vždycky je příjemné vrátit se na Moravu. Stadion jsem znal, myslím si dokonce, že jsem tady jako žák na vedlejším hřišti i hrál,“ vzpomínal Sáček. Z těch dob si pamatoval středopolaře domácích Jakuba Kučeru. „Já jsem hrál za Bohunice, on asi za Zbrojovku,“ lovil v paměti.
Ocenil, že kulisa na stadionu byla korektní, což při zápasech Sparty na Moravě nebývá pravidlem. „Na Zbrojovce to bývá víc vyhrocené. Především je ale vždycky dobře, když je hodně diváků, ať už jsou na vaší straně, nebo proti vám. Abych byl upřímný, myslel jsem, že to bude těžší, než se nakonec ukázalo. Čekal jsem, že se budeme o výsledek muset víc rvát,“ konstatoval.
