„Řeknu vám, že připravit se na ten zápas jako hráč byla sranda oproti tomu, co dnes obnáší podobný šlágr uspořádat,“ odfukuje jeden z nich, Rudolf Čampa, stávající asistent předsedy SK Líšeň.
„Pro nás je to další milník. Hned po losu jsme jásali: Sparta, skvělý! Kolik jim dáme? Je kolem toho spousta práce, ale lidé v klubu i kolem něho si ten zážitek zaslouží,“ míní druhý z pamětníků Tomáš Sedmidubský. Proti Slavii stál v brance, v současnosti je v Líšni trenérem gólmanů.
Líšeň vs. Sparta
|
Rozdíly mezi zápasem z roku 2007 a tím nynějším vidí jasně: „Tehdy jsme byli divizní outsider, tři týdny jsme nemysleli na nic jiného než na ten zápas. Teď jsme víc nohama na zemi. Třetím rokem hrajeme velmi slušně druhou ligu, se Spartou jsme hráli už přípravu u nich na Strahově, zahráli jsme si i s Duklou nebo s Baníkem. Pořád je to vzácnost a svátek, ale už se nám tak netřesou kolena,“ přemítá Sedmidubský.
Dost aspektů fotbalového svátku je však i stejných. Znovu, stejně jako před lety, chtějí hrát všichni, kteří jsou zdraví.
„Kdo by nechtěl? Bohužel všichni se na hřiště nevejdou,“ usmívá se asistent trenéra Petr Pecha, zbývající z tria přemožitelů Slavie. „Kluci jsou natěšení, možná i proto jsme o víkendu v Chrudimi nepodali ideální výkon. V hlavách to mají. Na druhou stranu mají i dost zdravého sebevědomí. My jsme tehdy byli daleko víc nervózní z obrovské divácké návštěvy, ze slavných jmen proti nám. Několik hráčů současné Líšně už proti Spartě hrálo. Může to být opravdu dobrý zápas,“ vyhlíží Pecha.
Sádra? Dejte to pryč, chci chytat proti Slavii!
Před čtrnácti lety se v Líšni na pohár stavěla tribuna navíc; tehdy přišla první dvoutisícová návštěva na tamním stadionu. Vyprodáno je s předstihem i na středu.
Sedmidubský si pamatuje, jak si pár týdnů před vrcholem své kariéry zlomil jednu z kůstek v zápěstí. Od doktora dostal sádru na tři měsíce. Krve by se v něm nedořezal.
Radost fotbalistů Líšně po senzačním vítězství nad Slavií v roce 2007.
„Pak jsem jel do práce tramvají a slyšel jsem, jak se o utkání baví lidi vedle mě. Jak se těší, jaké to bude. Říkám si: tam nemůžu chybět! Zašel jsem za trenérem Smrčkem a podepsal jsem papír, že budu chytat na vlastní nebezpečí. Sádru jsem si nechal sundat. Naštěstí z toho nevznikly žádné zdravotní následky,“ rekapituluje. Ne že by „sešívané“ vyloženě vychytal, třikrát od nich inkasoval, k výhře to však stačilo. Poslední gól mu dal Tomáš Necid tři minuty před koncem, víc opařený favorit nestihl.
„Kdyby se hrálo dalších deset minut, tak jsme asi prohráli,“ uvědomuje si zpětně Pecha, že pražský velkoklub se během utkání částečně probral. „Nás hnali lidi, bylo to úplně perfektní. Po zápase jsme byli úplně mrtví, ale když vyhrajete, únava se snáší líp,“ vybavuje si.
Byl to první slavný moment, kdy se o Líšni vědělo daleko za hranicemi Brna. „Dokonce mi pak přišla říct sousedka, že ani nevěděla, že hraju fotbal. Tehdy bylo všechno kolem poháru extrémní, i atmosféra byla neuvěřitelná,“ pamatuje si Sedmidubský. Do branky tehdy musel jít, i když si uvědomoval, že z toho může být i pořádný debakl. „Taky jsme si ale říkali, že když budeme mít štěstí, které je v takových případech potřeba, a vyjdou nám naše věci, může se stát cokoli. A tak to i bylo. Na co jsme sáhli, to nám vyšlo,“ přiznává s odstupem času.
V tomhle bude pozice současných hráčů Líšně přece jen trochu jiná. Tací jako Milan Lutonský nebo David Pašek už proti Spartě hráli v lize, pro jejich mladší spoluhráče je to zase šance na sebe upozornit.
Momentka z druholigového duelu Líšeň (v bílém) - Zbrojovka Brno
O tom si přece jen účastníci divizní sezony 2007/08 mohli nechat jen zdát. Do „velkého“ fotbalu se z nich ani po výhře nad Slavií nedostal nikdo. Pro jejich nástupce, jako jsou Jan Silný, Martin Rolinek nebo Marek Matocha, je cesta do vyšších fotbalových pater nadále možná.
„Osobně se na to nijak neupínám. Nemyslím si, že Sparta by měla být tým, který po mně bude sahat jako první. Víc se teď koncentrujeme na to, abychom zápas zvládli,“ namítá Silný.
