Jak vás na Vysočině po jednom roce přivítali?
Když mě viděl pan Vaculík starší (majitel klubu – pozn. red.), říkal: Vítej doma! Takže jsem to tady tak i bral. (usmívá se) Přijel jsem do Jihlavy a dýchlo to na mě. Za ten dosavadní měsíc a půl si nemůžu na nic stěžovat. Máme dobrý trenérský tým, všechno klape, jak má. Máme dobrou kabinu, jsme v ní tři čtyři zkušení hráči. A k nám jsou tu hodně talentovaní mladíci. Vyšel nám i první zápas, takže zatím jsem nadšený. Všechno je pozitivní.
Zmiňujete páteční výhru nad Varnsdorfem. Jak moc důležitá na úvod sezony je?
První zápas je vždy hodně o nervozitě. Je důležité do sezony vstoupit vítězně. To se povedlo, takže super. Všichni jsme nadšení.
Bylo to o to složitější, že jste v utkání byli favority? Hráli jste doma, Varnsdorf v minulém ročníku skončil v tabulce o pět míst za vámi... Ale je to i soupeř, který Jihlavě dlouhodobě nesedí.
Před sezonou žádná tabulka není, nevíte, jak na tom jednotlivé týmy budou. Takže to bylo úplně otevřené. Neměl jsem žádná očekávání. Jasně, hráli jsme doma, museli jsme jednoznačně vyhrát. Varnsdorf přijel, hrál velice dobře. Se svým rozestavením (3–4–3) nám dělal velké problémy. Takže jsem rád, že jsme vyhráli.
Je pro vás důležité, abyste po loňské nepovedené sezoně hned od zahájení té letošní začali doma pravidelně vítězit a bodovat?
Říkali jsme si to i my kluci, že jeden z našich hlavních cílů do sezony je, mít doma nějakou neporazitelnost. Udělat sérii dobrých výsledků. Prostě být lepší než minulou sezonu. Je to jeden z hlavních cílů do této sezony, mít doma pevnost. O to se budeme snažit.
Jak moc jste přivítali, že jste hned v prvním kole mohli hrát před svými fanoušky?
Určitě nás to potěšilo. Hrát bez diváků je prostě jiné, zvláštní. Jak nádech přátelského utkání, i když je to mistrák. Lidi ke sportu patří, a třeba i teď na olympiádě, když nejsou fanoušci, je to jiné. Sportovci to cítí. A někdo se ani nevybičuje k takovému výkonu. Chybí to. Fandění je kořením sportu. Takže jsem moc rád, že v pátek na stadionu byli diváci. A na konci si mohli i zatleskat, že se vyhrálo.
Když jste se před pár týdny vracel do jihlavské kabiny, jak vás spoluhráči přijali? Řada z nich pro vás musela být novými tvářemi.
Ona se za tu krátkou dobu vyměnila třeba půlka kabiny. Jsou tu mladí, kteří zde zůstali, jako třeba Vedry, Svoby, Adam Ritter, Fares Shudeiwa... Ti už zde byli, ale neměli takovou pozici. Po tom roce jejich role vzrostla. Další půlka týmu je nová. Ale kluci mě přijali parádně. To jsem moc rád. Cítím se v Jihlavě jako doma. Jako kdybych ani nikam neodešel, jen odjel někam na dovolenou a zase se vrátil.
Jste rád, že na to velké množství mladých spoluhráčů nejste sám? Že jsou v kabině i další starší fotbalisté, brankář Vejmola či záložník Lacko
Určitě, bez toho by to nešlo. Kdybych tam byl jen sám, tak to bych asi často mlátil hlavou o zeď. (usmívá se) S mladýma klukama vycházíme úplně perfektně, ale jsem rád, že tam jsou i Laci a Luďa. Zajdeme si na kafe, pokecáme.
Jak vnímáte sílu a ambice současného jihlavského týmu? Přeci jen, byl jste zvyklý se s Vysočinou minimálně rvát o postup do první ligy?
Máme nastavené nějaké vnitřní cíle. Jako snažit se každý zápas vyhrát a na konci sezony se uvidí. Jihlava má opravdu talentované mladé hráče a chce je postupně zabudovávat. Aby hráli co nejvíce, aby se ukázali velkým klubům v první lize. To jsou postupné cíle. Chceme dělat poctivý fotbal, máme opravdu dobrý trenérský štáb. To mě na tom hrozně baví. Tréninky jsou parádní, hodně se vysvětluje, dost je i videa, ale krátké. Takže všichni vědí, co mají hrát. Na tom chceme stavět. Ale nějaké konkrétní místo, na kterém chceme nejhůře skončit, vám neřeknu. To se totiž člověku pak může akorát vrátit.
Co říkáte na fakt, že zatímco loni si Jihlava musela při tvorbě kádru pomáhat řadou hostovaček, nyní má většinu hráčů pod vlastní smlouvou?
To je právě to skvělé, ten mančaft má budoucnost. Když se podíváte, Fares Shudeiwa už teď hraje v základní sestavě. A to je mu devatenáct. Říkám, že jednou bude hrát ligu. A takových kluků je tam víc. Selnar, který je výborný. Všechno jsou to hráči Jihlavy. A jen čas ukáže, kam až to dotáhnou. Ale šanci určitě mají.
Když se ještě vrátím k uplynulému roku, vy jste do Prahy šel i s tím, že se budete kromě hraní moct více věnovat také podnikání. Jak vám firma v nelehké covidové době šlapala?
Povedlo se to tak půl na půl. Když jsme fungovali, bylo to v pohodě, lidé k nám chodili. Ale potom jsem byli třikrát čtyřikrát zavření. Stálo nás to peníze a obrovské množství energie. Momentálně mám to podnikání pozastavené. Uvidíme, co doba přinese. Když jsem šel do Palladia (obchodní dům v centru Prahy – pozn. red.), tak všichni byli nadšení, že jdu právě tam. Ale Palladium je o cizincích a ti v Praze momentálně nejsou. A já se bojím, že ani jen tak nebudou. Že také tento rok bude na podzim dost složitý.
Takže jste své bistro zavřel a čekáte, až se zahraniční turisté do Prahy vrátí?
’Přesně tak. Uvidím. Mám nějakou dohodu s Palladiem, že je to pozastavené. Ale bojím se, jestli cizinci do centra Prahy dorazí. Když se jdete projít po Karlově mostě, tak tam skoro nikoho nevidíte. Je to jiné než dřív. Cizinců je tady míň. Chybí turismus. Pro Prahu je to důležité také kvůli penězům. Ale chápu, že to v dnešní době nejde. Je to zkrátka dvousečné.
Vrátilo vám přerušení podnikání chuť do fotbalu? Můžete se teď zase věnovat pouze jemu.
Když jsem si tu firmu bral, tak jsem ani nečekal, jak náročné to bude. Ale trošku jsem cítil, že mi to bere hodně energie. Ne, že bych fotbalu nevěnoval veškerou energii, ale věděl jsem, že občas mi chybí. Takže když se to takhle vyvrbilo, jsem rád, že nyní mám dost sil. Je to pozastavené, mohu se plně věnovat hraní. A ještě nemám ani chuť končit. Fotbal mě hrozně baví, v Jihlavě to na mě znovu dýchlo. Uvidíme, co z toho bude.
