Ve čtvrtek večer byl slávistickým hrdinou číslo jedna.
Kdyby mezi tyčemi nestál, Slavia by dost možná finále poháru v Plzni k vítězství nedotáhla.
Plzeň - Slavia 0:1, domácí v deseti, zisk double stvrdil v závěru Sima |
„Je fakt, že to bylo hodně vydřené a ubojované,“ vydechl Kolář. „Na začátku jsme byli všude pozdě a kdybychom dostali gól, těžko bychom se do zápasu vraceli.“
Jenže právě Kolářův um byl pro červenobílé barvy klíčový. Pokolikáté už!
Mnozí obdivovali, jak rychle se během jara po brutálním faulu útočníka Kemara Roofa z Rangers vrátil na trávníky. Po třech týdnech vyběhl ve čtvrtfinále Evropské ligy na hřišti Arsenalu a od té doby stačil nastoupit ještě k dalším jedenácti duelům.
„Od toho momentu ve Skotsku vlastně netrénuju a dá se říct, že chodím pouze do zápasů, mám akorát regenerační tréninky, pak jeden předzápasový, ale tam toho moc neuděláte,“ popisuje Kolář, na kterém byste však výrazný tréninkový deficit vůbec nepoznali.
S helmou a maskou podává dál stabilní a bezchybné výkony. Finále ve Štruncových sadech proti Plzni toho budiž důkazem.
„Udržel nás v zápase, jeho výkon musím opět vyzdvihnout,“ ocenil Jaroslav Köstl, asistent trenéra Trpišovského.
Kolář nejprve po deseti minutách zneškodnil tutovku Šimona Falty. „Mohl to uklidit kamkoli, ale já se roztáhl a měl jsem štěstí, že mě trefil,“ uznal gólman.
A skok po ráně Lukáše Kalvacha z přímého kopu?
„Ještě těžší zákrok! Myslel jsem si totiž, že rozehraje Čermák a bude střílet na moji stranu. Nakonec to šlo přes zeď a já míč vytáhl nad břevno konečky prstů.“
Byly to zlomové chvíle finálového klání, do nějž Plzeň nevstoupila vůbec zle. Naopak: v první půli měla víc příležitostí a Slavii zatápěla.
„Ale my jsme dokázali udržet nulu vzadu. Zatímco oni svoje šance neproměnili, nám se to pak při jedné podařilo,“ hodnotil Kolář, který ve Slavii zdvihl nad hlavu už šestou trofej.
„Obrovsky si vážím toho, jak nám to funguje a jak nám to šlape. Když jsme sem i s trenéry přišli, prohráli jsme první zápas v Jihlavě, všechny jsme zklamali a v nic podobného ani nedoufali.“
Od zmíněného mrazivého odpoledne na Vysočině však slávisté během tří a půl let vyhráli tři ligové tituly a nyní i třetí pohár. Mimochodem, není to pro Koláře ideální příležitost udělat krok dál?
„Jasně, že si působení Slavii užívám, hrajeme o trofeje a z toho pohledu není důvod nikam odcházet, na druhou stranu každý hráč má ambice zkusit si zahraniční angažmá,“ připustil šestadvacetiletý brankář.
 |
„Všechno záleží na domluvě s Jardou Tvrdíkem a taky s trenéry. Přicházel jsem s ním do klubu a něco jsme si slíbili, vzali si mě sem a já jim rozhodně nechci vrazit kudlu do zad. Doba je navíc složitá i ohledně financí, Slavia má určitou představu, kolik by za mě chtěla dostat.“
A není jisté, jestli taková nabídka v létě do Edenu přiletí. V minulosti už vedení za Koláře odmítlo i 400 milionů korun z francouzského Nice.
„Teď se paradoxně těším na přípravu, tohle byla fantastická sezona, ale pro mě kvůli těžkému úrazu vůbec ne optimální. Mám manko a potřebuju ho dohnat a potrénovat,“ přiznal Kolář, který dost možná po náročném období vynechá i červnové Euro.
„Uvidíme, jak to všechno bude,“ mlžil podobně jako kolem své budoucnosti.
Jisté je nyní pouze to, že v příští sezoně hodlá sundat masku, která mu po zranění chrání obličej. S helmou však bude chytat dál: ve Slavii, nebo jinde?
