Stal se z vás klíčový útočník Slavie. Jak vnímáte svůj posun?
Já jsem byl rád, že mě z Liberce vzali, protože věřili v mé schopnosti. Přicházel jsem zraněný, pak mě jako prvního v mančaftu zasáhl covid. Trenéři věděli, že mě musí pořádně dotrénovat, protože fyzickým fondem se hodím do jejich stylu. Jen jsem potřeboval čas. Zlomilo se to zápasem s Nice, kdy mě hodili do vody. Jsem rád, že se držím v sestavě a pomáhám mančaftu, protože kdybych mu nepomáhal tou prací, tak bych určitě ve Slavii nehrál. Velkou zásluhu na tom mají všichni trenéři, lidi v klubu a hlavně spoluhráči, protože je bomba, jaký tady máme servis a jak jsou hráči nastavení. Jsem jenom rád, že mohu být toho součástí a můžeme se navzájem podporovat.
 |
Jak s vámi zatřáslo zranění Lukáše Provoda?
Jsme na Lukáše zvyklí, je tahový hráč, fotbalový. Zranění, které si přivodil sám, mě mrzí. Je to nás stěžejní hráč ve středu zálohy (ještě nevěděl, že si Provod utrhl zkřížený vaz i meniskus).
I proto to byla v Olomouci tentokrát taková šichta?
Bylo to takové remízové utkání. My jsme moc nechytili začátek, Sigma nás tlačila, měla hodně rohových kopů a my jsme to i se štěstím ubránili, vydrželi jsme do poločasu 0:0. Věděli jsme, že Sigma ve druhé půli už odpadne fyzicky a my nějaký gól dáme.
Vážně? Sigma se kondičně zlepšila...
Zlepšila se proti pohárovému utkání, ale nepřišlo mi, že by byla na tom fyzicky tak dobře jako my. Věřili jsme, že ji utaháme, že máme fyzickou připravenost úplně jinde. A myslím si, že se to potvrdilo.
Copak vám nedochází šťáva?
Máme náročný program, ale hráči přichází do Slavie s tím, že hrají zápasy skoro furt, jsme na to zvyklí. Ale nemůžeme pořád valit úplně na maximum. Máme sílu v mančaftu, že i takové zápasy zvládáme. Velká mužstva v nich získají tři body. Naštěstí jsme si pomohli standardní situací a vezeme domů tři body.
Přiznejte, chtěl jste hlavičkou po rohu vůbec zakončovat?
Standardka byla dobře kopnutá na přední tyč, takhle to trénujeme. Máme tam mít dva hráče, byl jsem tam ale sám. Alex mi to krásně posadil na hlavu, jen jsem chtěl míč líznout na zadní tyč, buď aby to zapadlo do brány, nebo aby někdo dorážel. Spadlo to za tyč, takže jsem rád, že jsem pomohl k vítězství.
Měl jste i další šance. A když jste místo přihrávky volnému Teclovi volil střelu zpoza vápna, trenér Trpišovský vám hlasitě vyčinil.
Levačku z otočky bych si nevyčítal, ale mrzí mě střela, kdy jsem si to navedl na béčko. Měl jsem přihrát lépe postavenému hráči. Vyplavali na mě tři blokující hráči a já je trefil, asi nemohu střílet zpoza vápna.
Můžete být králem střelců, i proto ta rána zpoza vápna?
Já bych o tom asi nechtěl mluvit, protože v mančaftu jsme tři, kteří máme podobně gólů, a role máme dané. Ale lhal bych, kdybych to neměl v hlavě. Chtěl jsem to vzít na sebe a špatně jsem to vyřešil. Vyčítal jsem si to hned v momentě, kdy na mě trenér zařval. Mrzelo mě to vůči Standovi Teclovi, protože ten je schopný mi to vrátit do prázdné brány. Branku jsem dal a spíš bych chtěl pomoct mančaftu, abychom byli dál neporazitelní a rekordy zvyšovali.
