„Nikdo nepochybuje, že máme kvalitu a že si to už sami uhrajeme,“ říká dvaatřicetiletý fotbalista po výhře 2:1 v Prostějově, o kterou se přičinil rozhodující brankou. Vstřelil ji po hodině hry, kdy si naběhl na Radův rohový kop a hlavou nekompromisně zavěsil. Šlo o jeho osmou branku v sezoně a šestou v posledních čtyřech zápasech, ve kterých skóroval pokaždé.
Skoro to vypadá, že i ve střílení gólů zúročujete své zkušenosti také tím, že jste si je nechal na rozhodující fázi sezony.
Zkušeností to asi tak úplně není, ale jsem rád, že po podzimu, kdy mi to do branky soupeřů nepadalo, se mi s góly roztrhl pytel. Přitom nic nedělám jinak než na podzim.
V Prostějově jste svým gólem rozhodl zápas se soupeřem, který na podzim v Hradci vyhrál. Vzpomněl jste si na to ve chvíli, kdy jste na konci první půle dostali gól, ačkoliv jste byli celý poločas lepší a mohli jste vést 3:0?
Hned mi to problesklo hlavou. Oni byli u naší branky snad podruhé za celý poločas, když to jejich hráč tak krásně trefil. Sice měli nějaké nebezpečné situace, když se pokoušeli nakopávat dlouhé míče za naši obranu, ale žádnou velkou šanci ne, hráli jsme my. Věřil jsem ale, že to můžeme otočit.
Zápas vám vyšel i herně, spravili jste si náladu po Blansku, které jste porazili spíš silou vůle?
Musím říct, že nám asi víc vyhovuje hrát venku, hrajeme tam lepší zápasy. Možná to je i soupeři, předtím Ústí i teď Prostějov chtěly hrát fotbal, to nám vyhovuje. Pro nás je výhra důležitá, Prostějov jsme odstřihli a teď už je to jen mezi námi a Líšní.
