O kterém rekordu se bavíme? Samostatné české lize vévodí Stanislav Vlček (436), včetně federální ligy je před ním reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý (465).
Samozřejmě, první je Standa Vlček. A když bude sloužit zdraví, budu mít chuť pokračovat, tak budu chtít překonat i pana Šilhavého.
416 zápasůodehrál Milan Petržela v české nejvyšší soutěži, nejvíce z aktivních hráčů. |
Co kulatých 500 startů?
Tohle nemám vůbec v hlavě. Chci udělat rekord. Dál už to neřeším. Fotbal mě baví, je to můj život, budu ho chtít hrát, co to půjde. Dokud mě trenér a spoluhráči budou trpět a nevyženou.
Takže kariéru si ve Slovácku ještě protáhnete minimálně o příští sezonu?Cítím se v pohodě, trenéři jsou se mnou spokojení. Jsme předdomluvení. Snad se nic nestane. Ve dvaceti jsem si říkal, že budu pořád stejný, ale musím uznat, že s přibývajícím věkem je tělo čím dál tím náchylnější. Snažím se přizpůsobovat, jedu strečink, masáže. Teď už by se tělo bez takových věcí neobešlo.
Dodává vám elán, že Slovácko válí?
Je to jedna z věcí. Máme pohodu, dobrou partu, jsou výsledky. Když jsem se vracel z Plzně, nečekal jsem to. Myslel jsem, že budeme bojovat o jiné příčky. Slovácko se svým způsobem vždycky zachraňovalo a teď hrajeme o evropské poháry. Ukázalo se, že to jde i s mužstvem, jaké máme my. Ale všechno si musí sednout. Je dost věcí, které musí klapnout – parta, trenér...
Už by byla škoda nedotáhnout to do evropských pohárů, že?
Když jste to tak rozjeli a jak málo zbývá do konce, tak ano. Ale na druhou stranu by nám nikdo hlavu neurval, kdyby se to nepovedlo. Už teď je to bomba. Všichni jsme v uvozovkách spokojení. Ale cítím ze všech stran, že to chceme dotáhnout co nejvýše. S Plzní jsem si zahrál Ligu mistrů, osobně už nejsem tak hladový, ale chtěl bych, aby kluci ve Slovácku poháry také ochutnali. Jakýkoliv zápas by byl klub svátkem.
 |
Osobně pohárovému snu pomáháte vydatně. Věděl jste, že branka proti Brnu je vaše jubilejní padesátá v lize?
Před jedním zápasem mi psala mamka, že jich mám 49, ale pak jsem to vypustil z hlavy. Vzpomněl jsem si až zase během zápasu, když se mi ho podařilo vstřelit.
Sešlo se hodně gratulací?
Nějaké jsem dostal. Měl jsem radost, že to lidi sledují, že mi fandí. Jinak jsem to ale moc nevnímal. Bral jsem to tak, že jsem dal gól na 2:0, díky němuž jsme se mohli uklidnit.
Máte na tyhle počiny taxu do týmové kasy?
Pokladník (Petr Reinberk) se přihlásil hned po zápase, že to bude masné. Ale řekl jsem mu, že spíše oni by měli něco dát něco za odměnu mně. (úsměv)
Nikdy jste nebyl vyložený kanonýr. Jste s padesátkou spokojený?
Tak napůl. Jelikož jsem ofenzivní hráč a dostával se do hromady góllových šancí, tak jich mohlo být daleko více. Hodně možností jsem vyřešil špatně.
Vyčítali vám, že jste palič?
Když jsem si to po zápase pověsil na sociální sítě, tak hned první, kdo mi psal, byl David Limberský (bývalý spoluhráč z Plzně). Prý kdybych nekopal do pivovarů, gólů mohl být 200. Asi má pravdu. Jsem známý tím, že jsem šance spíše spaloval.
Zase jste jich na druhou stranu dost připravil.
Je pravda, že mám kolikrát větší radost, když vytvořím gólovou šanci pro spoluhráče, a ještě větší, když díky tomu vyhrajeme zápas. Baví mě nahrávat na góly. Tak jsem to měl vždycky. Trenéři mě k tomu vedli. Věděli, že v zakončení trošku pokulhávám, tak jsem se snažil dokázat, že umím dát i finální nahrávku na gól.
Padesátý gól jste dal zblízka do prázdné brány po samostatné akci. Podobně jste se prosazoval nejčastěji, viďte?
Většinou to vyplyne ze hry. V Plzni jsme kombinovali . Chtěli jsme to, jak se říká, uhrát do kuchyně. Snažím se dobíhat, někdy se to ke mně odrazilo. Měl jsem štěstí. Sem tam jsem to zkusil z větší dálky, ale nevybavuji si, že bych takhle dal gól. Spíše to snažím vyřešit sólem, nebo kličkami.
Kterou z těch 50. ligových tref si vybavíte?
Asi sólo proti Hradci, kdy jsem prošel přes celé hřiště. To byla moje nejhezčí branka. Ještě si vybavím gól proti Budějovicím, byl jediný hlavou. Když máte 160 centimetrů, tak gól hlavou je tak trochu zázrak.
A vzpomenete si na svoji premiérovou prvoligovou branku?
Bylo to za Slovácko na Spartě. Prohráli jsme 1:3, dal jsem ho Blažkovi. Šel jsem prostředkem a prostřelil ho.
Proti vám stál Poborský, v jednom týmu jste hrál se Šumulikoskim a Palinkem, kteří působí ve Slovácku doteď. Jak na svoje začátky vzpomínáte?
Velice rád. Mám pěkné zážitky. Přišel jsem do Slovácka jako mladý, vyjevený kluk a zkušení borci mě vzali do party mezi sebe perfektně. Dodneška s nimi trávím čas v šatně, vykládáme si, sem tam zavzpomínáme . Oni toho už moc nenaběhají. (úsměv) Nemohl jsem tehdy tušit, že to takhle dopadne, ale tím, že jsem tak dlouho vydržel, jsem si splnil přání.
V sobotu hrajete v Plzni proti kamarádovi Limberskému. Vrátíte mu jeho narážku na vaše střelecké (ne)úspěchy?
V našem věku se už nehecujeme. Jsme rádi, že si proti sobě můžeme vůbec zahrát. Pro nás je úspěchem, že vůbec hrajeme ligu.
