Maximum samostatné české ligy už Slavia držela, ve středu ale natáhla svou sérii bez porážky na 40 zápasů, čímž vyrovnala i nejdelší československou šňůru v podání Sparty z let 1943 až 1946.
Slavia si na zbytek sezony dala pět cílů. Titul, pohár, rekord. A dál? |
„Sparta na konci války, to byla nesmlouvavá mašina. Hoši to byli bojovní a našlapaní, ani technická Slavia s dělostřelcem Pepi Bicanem jim nestačila. Nádherná doba,“ nadšeně vypráví sparťanský archivář Václav Boreček, jenž pamatuje hráče, o kterých vám povypráví.
Aby bylo jasno, tehdy se hrávalo na dva obránce, tři středopolaře a pět útočníků. V následujících řádcích nenajdete všechna jména, která se pod rekord podepsala, nicméně na ta hlavní narazíte určitě.
Brankář Karel Horák
Výborně hrál taky volejbal. Byl vysoký, hubený, mrštný. Po kariéře se přesunul k jiné síti a hrával volejbalovou ligu za bývalou Lokomotivu Praha. Ve sparťanské brance vládl, za národní mužstvo chytal.
Pravý obránce Karel Senecký
Sestava se většinou neměnila, žádné rotování jako dneska. Prostě základní jedenáctka a pár náhradníků, kteří naskakovali nepravidelně. Senecký pracoval celý život dělník v ČKD. A jak byl zodpovědný v práci, tak jsem ho poznal i jako obránce. Z Nuslí přišel jako pravá spojka, pak se zasunul do defenzivy, ale stejně ho to pořád táhlo dopředu. Se Spartou má dohromady sedm titulů, přitom kariéru odstartoval ve Splitu.
Levý obránce Jiří Zástěra
V šedesátém roce, jako trenér, přivedl Hradec Králové k jedinému titulu. Zástěra byl hrdý Východočech, nesmlouvavý tvrďák, oddaný klubům, za které zrovna kopal. V civilu voják.
Pravý záložník Ladislav Koubek
Výborný hlavičkář, kapitán, páka mužstva. V Kročehlavech u Kladna na něj narazil jistý důstojník od letectva, který objížděl venkovské zápasy a doporučoval z nich hráče pro Spartu. Dnešním úhlem pohledu skaut, hledač talentů. Koubek se mu povedl.
Střední záložník Lubomír Bláha
Neprávem se na něj zapomíná. Do Sparty přestoupil během války a měl důležitou funkci uprostřed hřiště.
Levý záložník Karel Kolský
Na levém halvu ho střídal Josef Ludl, na toho nesmíme zapomenout. To byla persona. Kolský byl Kladeňák, výborný technik i bojovník. Nechal by na hřišti srdce, kdyby bylo potřeba. Jako trenér vedl reprezentaci i Duklu. Nevypadal na první pohled jako nesmiřitelný, ale byl.
Pravé křídlo Jan Říha
Kouzelník Honza. Dělal si z obránců srandičky, na počkání dával jesličky, skvěle klamal tělem. Na jeho finty se lidi těšili. Říha byl univerzál, v útočné řadě mohl nastoupit kdekoli.
Pravá spojka Jaroslav Cejp
Narodil se na Zakarpatské Ukrajině, do Sparty přišel z Pardubic. Cejp byl bourák, dorážeč. Nevím, jak to dělal, ale většinou se objevil tam, kde před brankou vypadl míč. Válečný David Lafata.
Centrforvard František Hájek
Měl přehled, cit pro hru a slušnou střelu. Ve svém prostoru byl nepřekonatelný. V lize dal devadesát gólů. Jeho brácha Tonda hrával ligu za Plzeň.
Levá spojka Jaroslav Vejvoda
Legendární trenér Dukly, Napoleon se mu přezdívalo. Když ho Sparta přetáhla, Vejvoda si rovnou řekl o místo, na kterém chce nastupovat. Prostě suverén každým coulem.
Levé křídlo Jiří Zmatlík
Měl stejnou dorosteneckou historii jako Vejvoda. Vychoval ho pražský divizní klubu SKEP, který reprezentoval elektrikáře. Zmatlík je za 105 gólů členem Klubu ligových kanonýrů.
Trenér Josef Kuchynka
Jako hráč kopal na Letné za DFC, což byl klub pražských Němců. A jako trenér? Byl přísný a pečlivý. S metodami, které používal, by dneska asi neuspěl, nicméně mnozí hráči ho tehdy považovali za svého druhého tátu. Na konci války ho vystřídal František Sedlaczek.
