Mrštného Pláničku obdivoval na mistrovství světa 1934, zatímco blonďatého dříče Nedvěda sledoval, když v novém miléniu přicházel za půldruhé miliardy korun.
Starší bratr Umberto, další z klanů Agnelliových, zase vymyslel, že by Nedvěd mohl bydlet „u nich“. Konkrétně v nádherném golfovém resortu La Mandria za městem.
„Agnelliovi se mě ujali jako svého syna,“ dojalo při vzpomínkách legendárního záložníka, který se mezitím stal viceprezidentem Juventusu.
No vidíte, Umbertův syn Andrea je teď Nedvědovým blízkým přítelem i jediným nadřízeným: „Každý čtvrtek máme s prezidentem fotbálek. Zahrajeme si hodinku a je nám fajn.“
A jsme u toho: Andrea Agnelli.
Kdo je to vlastně?
To on prý nejusilovněji kopal za Superligu, která v posledních dnech fotbalovou scénu proměnila ve válečnou zónu.
Prezident Juventusu Andrea Agnelli (vpravo) a viceprezident Pavel Nedvěd (vlevo) před finálovým utkáním italského poháru proti Neapoli.
Aleksander Čeferin, předseda Evropské fotbalové unie UEFA, dokonce kvůli tomu Agnelliho nazval hadem a křivákem. A to, prosím pěkně, je kmotrem jeho dcery.
„Andrea je neprůhledná persona,“ myslí si Vlastimil Kaiser, komentátor O2 TV a expert na italský fotbal. „Nechci to moc srovnávat, ale připomíná mi zesnulého pana Kellnera, který taky zůstával ve stínu, přitom ovlivňoval celou republiku. Už čtyři roky připravuju Magazín Juventus TV, vysíláme ho každý týden, ale klubový prezident v něm ještě nemluvil.“
Život jako sázka na budoucnost
Možná místo toho v kanceláři, kde coby workoholik tráví většinu času, promýšlel budoucí tahy.
Jako dřív jeho předkové. V mládí naslouchal strýčkovi Giannimu, který říkával: „Pořád přemýšlím o tom, co bude. Celý můj život je jedna velká sázka na budoucnost.“
Agnelliovi a Juventus, to je už skoro sto let osudové spojení. Možná jedna z posledních skutečně pevných vazeb a tradic v proměnlivém a turbulentním fotbalovém světě.
Ten se teď víc a víc drolí i proto, že nejmladší z mocného klanu přímo v jeho středu odpálil rozbušku.
 |
To on byl hybatelem projektu jménem Superliga, který rozdráždil fanoušky, hráče i experty. To on léta přesvědčoval ostatní velkokluby, že je načase spustit revoluci.
Možná si vzpomněl ještě na jeden strýčkův citát: „Co se dělá dobře, se vždycky dá dělat ještě lépe.“
Kritici, kterých je drtivá většina, oprávněně namítali, že Superliga krok k lepším zítřkům nepředstavuje, že s ní spíš fotbal sklouzne do pekla. Ale mocné šéfy na špičce pyramidy námitky nezajímaly.
Můžete je obviňovat z hamižnosti a jistě budete blízko pravdě, ale speciálně u Agnelliho se sluší dodat, že má v genech zakódováno jednat v zájmu pokroku. Aby ne.
Pradědeček Giovanni založil světoznámou automobilku Fiat.
Dědeček Edoardo kromě toho zvládal šéfovat Juventusu a udělat z něj nejmocnější italský klub.
Otec Umberto si přibral politiku, dotáhl to na italského senátora, předsedu fotbalové asociace a mezi sedmdesát nejbohatších lidí světa.
Ronaldo, devět titulů, nové logo
„Já uctíval hlavně doyena Gianniho, to byla autorita,“ vypráví Kaiser. „Díval jsem se mu do očí a viděl v nich upřímnost. Mám dojem, že Andrea je spíš šedá eminence. Mlčenlivý, bez emocí, s Juventusem skoro nejezdí na zápasy ven. Když Gianni předstoupil před novináře a utrousil tři věty, Itálie z toho celý týden žila. Andrea rozhovory nedává.“
Juventus launch new logo to go ‘beyond football’. Will it take them there? https://t.co/aI09TJgLCX https://t.co/qAW4rCnOOm
Což ale nevylučuje, že pro Juventus už odvedl spoustu práce. Klub přebral v roce 2010, kdy se pořád otřepával po čtyři roky starém korupčním skandálu a přeřazení do druhé ligy. Rychle se mu povedlo nastartovat novou, veselejší éru. Za jedenáct let pod Andreovým velením se slavilo devět titulů, pět triumfů v italském poháru, příchod nejlepšího hráče světa Ronalda i dva postupy do finále Ligy mistrů.
Z klubu, který ztratil pověst, hvězdnou auru i spoustu peněz, se mladému šéfovi povedlo znovu vybudovat kolos. Částečně i proto, že se nelekl kritiky a dělal změny.
Fotbalisté Juventusu se radují ze vstřelené branky proti Janovu. V pozadí nové klubové logo.
„Musíme myslet na novou generaci a na nové trhy. Být víc pop. Víc mainstream,“ pomáhal si anglickými slovíčky, když před čtyřmi lety odhaloval nové klubové logo, které nejdřív hrubě popudilo fanoušky.
A vida, už dávno si zvykli.
Snad i proto Agnelli doufal, že stejné to bude se Superligou. Viděl v ní víc peněz, exkluzivnější náplň, nezávislost na UEFA, budoucnost.
Tradice měla ustoupit vizi - ať už jen ve jménu peněz, nebo i pokroku. To je ovšem vždy citlivá věc. A ve fotbale obzvlášť. Tentokrát se Andrea Agnelli spálil.
