„Milan je furt rychlej, výbornej fotbalista, věk na něm vůbec nejde poznat, s balonem si rozumí. Bylo to těžké, ale musel jsem se s tím vyrovnat, a myslím, že jsem to zvládl,“ pravil v týdnu po bezbrankové plichtě s třetím Slováckem.
Kromě toho, že Petrželu nepustil do šance, sám mu zatápěl.
Plavovlasý olomoucký odchovanec byl nejnebezpečnějším sigmákem. V prvním poločase hlavičkou vracel dlouhý míč do slibné pozice záložníkovi Breitemu, jehož však zblízka vychytal brankář Nemrava.
„Prvně jsem si myslel, že budu hlavičkovat do brány, ale obránce mě trošku žďuchl, tak jsem chtěl míč jen vrátit před bránu,“ popisoval přesnou přihrávku.
Příbram vs. OlomoucOnline reportáž v sobotu od 14 hodin Jozef Valachovič (trenér Příbrami): „Všichni umíme počítat, ale jsem rád, že získáváme body. Určitě je to i na psychiku chlapců dobré. Sbíráme to pomalu po bodu, ale věřím, že přijde i čas, kdy budeme vyhrávat. Byli bychom rádi, kdyby se to povedlo už proti Olomouci, i když samozřejmě respektujeme kvalitu soupeře.“ Radoslav Látal (trenér Sigmy): „Jedeme do Příbrami a tu jsem já jako trenér ještě neporazil. Pro Olomouc je to neoblíbený soupeř, takže nějaké podcenění nepřichází v úvahu. Bude to jen o nás, jak se s tím vypořádáme. Vycházet můžeme z agresivity, nasazení a bojovnosti z duelu se Slováckem, v tomto přístupu musíme pokračovat.“ |
V 56. minutě už pálil sám.
I když...
„To byl centr,“ přiznal po překvapivé ráně z úhlu do vzdálenější tyče. „Uklouzl jsem, ale už jsem ho tam viděl o tyčku. Říkal jsem si super, aspoň z takové haluze dáme góla. Ale ani to nám nebylo přáno. Pro oko diváka to byl dobrý zápas. Oba týmy se sice snažily hrát jednoduše nahoru a před vápnem něco vymýšlet, přeskočit střed hřiště, ale ústily z toho šance. Kuba Yunis udržel balony, taktika nám celkem vyšla, i mně se hrálo dobře.“
Vůbec největší možnost dramatického zápasu zahodil pět minut nato. Španěl González mu ve sněhové vánici krásně přihrál přes šířku vápna do čisté pozice, ale Nemrava se bleskově přemístil a osamoceného střelce vychytal.
„Byl u mě docela rychle, na sněhu se míč i zpomalil, ale to je prostě moje chyba, měl jsem to zakončit tak, aby byl gól. Nebudu se vymlouvat. Kdybych to proměnil, dotáhli bychom to do tříbodového konce,“ vyčítal si.
„Mohli jsme vyhrát, mohlo vyhrát i Slovácko. Po mých dvou šancích měli šance zase oni. Ale kdybych to proměnil, tak to vypadá jinak. Je to moje chyba, kvůli které nebereme tři body. Celou sezonu nás bohužel sráží neproměňování šancí, viz ta moje. Musíme na tom zapracovat, abychom body získávali, navíc doma.“
Trenér Radoslav Látal pochopení po spálené gólovce hledal těžko: „Víte, že chtěl dát gól, taky si to Ondra přál. Mrzí ho to hodně.“
Kaňka na jinak znamenitém vystoupení. „Ondra podal vynikající výkon,“ kývl Látal. „Je na něm hlavně vidět, že je agresivní při dostupování hráčů. Petrželu pokryl dobře. V dostupování a odebírání míče je jeho velká kvalita, pomalý není, má výbornou levou nohu, skvěle kope standardky.“
Ten, co Kalvacha (ne)nahradí
Přesto na asistenci v této sezoně čeká. Trefu už má Zmrzlý za sebou, ve Zlíně znamenala na podzim tři body. Zápas od zápasu si počíná ostříleněji. Když před dvěma roky naskočil do ligy, MF DNES v titulku psala: Ten, co nahradí Kalvacha. Ovšem Látal vidí Zmrzlého jinde. Jako přeškolený středový záložník si tak zvyká na hru u lajny, kterou piluje neúnavně a jež na rozdíl od strategické pozice šest ve středu pole není tak náročná na taktickou vyzrálost a vysoké herní myšlení.
Zlepšuje se také v soubojích, ve vnímání prostoru. „Mně se hraje dobře na obou postech, ze začátku jsem si musel zvyknout, naučit se ještě pár taktických věcí - jak doplňovat útok nebo abych nebyl při rozehrávce tak splašený a nakopal to hned z jedničky nahoru. Postupně se do postu levého beka dostávám. Od začátku sezony je tam určitě pokrok,“ pochvaluje si.
V ročníku odehrál 17 zápasů, Látal jej upřednostňuje před pětatřicetiletým mazákem Vepřekem, jenž nyní marodí s achilovkou.
Od ostříleného kolegy může leccos odkoukat i v příští sezoně, neboť Vepřek prodloužil smlouvu ještě o rok. Vzor má však Zmrzlý světovější. „Andyho Robertsona z Liverpoolu,“ vypálí. „To je navíc můj srdcový klub, dívám se na každý zápas. Mají nejlepší beky na světě, hrají strašně ofenzivně. Jsou pro mě vzorem toho, jak by měl moderní fotbal vypadat.“
Zatímco v Sigmě si na vytížení nemůže bělkovický rodák stěžovat, nedávné mistrovství Evropy do 21 let mu uniklo. „Mrzelo to, každý by se tam chtěl dostat,“ přiznal. „Musím rozhodnutí trenéra respektovat. Když nebyl kemp, vsadil na sehranost, asi se mu to nedá vyčítat. Jádro hrálo spolu celou kvalifikaci, třináct zápasů. Já s nimi nebyl vůbec. Dalo se to čekat, i když jsem byl trošku zklamaný.“
Esům fotbalu se dychtivě snaží přiblížit zatím doma.