Kdyby Jan Kuchta nekopal do míče, věnoval by se chovu hospodářských zvířat. Především slepic, ke kterým má už léta blízký vztah.
„No jo, jsem rarita,“ usměje se čerstvě čtyřiadvacetiletý útočník. „Ale nestydím se za to, péče o zvířata je pro mě náplň času i skvělý relax. Když sedím u slepic, zapomenu na starosti, na tlak, vyčistím si hlavu. Baví mě to.“
„Vždycky se někdo zeptá: Tak co, snášejí ti? Jestli jo, dovez mi něco! A jsou spokojení, vejce všem chutnala.“