„Říkal jsem v kabině, že ho budeme muset teď na měsíc posadit na lavičku, aby nám tu vydržel i na jaře,“ pousmál se po zápase kouč Jindřich Trpišovský.
Ale pozor, neberte to jen jako vtípek. O Simovi se už teď v Evropě dobře ví a klidně je možné, že hned v zimním přestupovém období se na něj budou vyptávat zahraniční zájemci. Působivý je Simův talent, jeho statistiky i příběh, který připomíná americký filmový kýč.
Ještě na začátku srpna patřil druholigovému Táborsku, za které nestihl odehrát jediný mistrovský zápas. Ještě 4. října naskočil ve třetí lize za slávistické béčko proti Karlovým Varům. Na konci měsíce už se poprvé mihl v Evropské lize. A na začátku prosince se v ní může pyšnit bilancí 5 zápasů, 3 góly.
Kdyby si mohl počítat i čtvrtý, ke kterému výrazně pomohl, platilo by, že se v druhé nejprestižnější pohárové soutěži trefí každých 73 minut.
„Neuvěřitelný progres,“ žasne Trpišovský. „Neumím odhadnout, kde je jeho strop. Vlastně ani nevím, v čem se potřebuje zlepšit nebo co dělá špatně. Je to kompletní hráč. I když se teprve učí anglicky, ne všemu rozumí a občas neví, co se kolem něj děje, tak předvádí takovéhle výkony. Hrozně nám pomohl a jeho příběh je neskutečný.“
Na twitteru ve čtvrtek vzbudil pozornost příspěvek táborského záložníka Patrika Schramhausera: na videu, které sdílel, je vidět, jak si spolu se Simou kopou na zahradě, na improvizovaném hřišti obklopeném dřevníkem, pár stromy a několika okolními domy.
9 mesicu zpatky jsme si chodili se Simou a klukama zatrenovat za barak pod vedenim taborske legendy pana Dvoraka. Ted ten kluk co predvadi, to je neuveritelny zaslouzi si to!
@slaviaofficial https://t.co/LdQTRYSYbT
Devět měsíců poté je ze Simy hvězda Slavie, ale zároveň pořád skromný kluk ze Senegalu s širokým, ale trochu plachým úsměvem.
„Když ho vidím každý den na tréninku, jak je pokorný, jak si všeho váží, hrozně moc mu to přeju,“ oceňuje spoluhráč Ondřej Kúdela.
„Jeho příběh je ohromně zajímavý v tom, že tomu vlastně napomohl covid a další okolnosti. Řešili jsme různá zranění, vypadlo nám několik hráčů a najednou se objevil kluk, který má obrovský potenciál a roste raketovou rychlostí. Od všech se učí, bere si rady k srdci, vypracoval se. Pořád nás překvapuje, budu jen rád, když to tak půjde dál. Hlavní je, aby se mu vyhýbala zranění.“
Těžko se chápe, jak se Sima vůbec octl v druhé české lize. Proč si ho nenechali v akademii francouzského Evianu, odkud v březnu v naprosté tichosti zamířil do Táborska? Že by přehlédli, jaký má talent? Nechce se tomu věřit, ale jiné vysvětlení se nenabízí.
Na Simovi se přitom opravdu těžko hledají nedostatky, pro moderní fotbal je jako stvořený: silný, odolný, rychlý, technický, gólový, snaživý, odhodlaný uspět.
„Ani nevím, jestli by mě mohl něčím překvapit,“ zamyslel se Trpišovský, než ho napadlo: „Snad jen, až dá gól levou nohou ze třiceti metrů. To je jediná slabinka.“
Třeba i na tom Sima zapracuje. Už teď dokázal, že v jeho případě nic není nemožné.
