„Jsem samouk. Jestli si něco beru, tak podněty, inspirace, víc nic. Jak to není moje myšlenka, je to cizí, falešné.“
Brückner, Nedomanský a Falta. Prezident Zeman vyznamenal sportovce |
„Překvapený budu, až vyhraju ve Sportce.“
„Vždy jsou jen dvě možnosti - úspěch a neúspěch.“
„Úspěch je mé fotbalové nebe.“
„Aroganci a hloupost je nejlepší ignorovat.“
„Základ pro fotbalového trenéra je: vědět, co naučit, jak to naučit a - to je nejdůležitější - naučit!“
„Já mám vesměs dobrou náladu.“
Ne, Karel Brückner zdaleka nevykazoval jen dobrou náladu, zato všechno ostatní, co tehdy vyslovil, platilo. Žil si po svém. Zvlášť když vystupoval na veřejnosti, býval docela popudlivý a nedůtklivý. Ovšem metál od prezidenta republiky si zaslouží jako málokdo z fotbalového prostředí, protože on je Fotbal!
 |
Brückner, kterému bude za pár dní jedenaosmdesát, byl vždycky suverén. Už jako hráč. O trenérské roli nemluvě. On nehleděl na konkurenci, jel si po svém. Z Olomouce, která na fotbalové mapě prakticky neexistovala, vytvořil na začátku devadesátých let nebezpečnou adresu.
Velký šéf Brückner. Čím trenérský génius ční nad ostatní? |
Vymyslel taktiku, která z Poháru UEFA vymazala Hamburk a málem taky Real Madrid. Ze svých chlapců vytvořil hvězdy a je logické, že jedna z olomouckých tribun dnes nese jeho jméno.
Reprezentaci do 21 let, s Barošem nebo Jankulovským, vytáhl do finále mistrovství Evropy 2000. To byla ještě doba, kdy se o jménu Brückner spíše šeptalo. Teprve pak začal velet Nedvědovi, Poborskému, Rosickému, Kollerovi nebo Galáskovi.
Poklona, pane Trenére!
