Jenže ve středu zažil po sedmi letech nečekaný comeback, když za národní tým naskočil do závěru zápasu Ligy národů ve Skotsku, kde Češi padli 0:1.
„Reprezentaci už jsem asi nečekal. Musíme se ale podívat, za jakých okolností jsem se tam dostal. Kdyby všechno bylo tak, jak má, tak bych tam momentálně nebyl. Ale u útočníka stačí, když dá pár gólů a hned se na něj kouká jinak,“ řekl 31letý forvard Michael Rabušic, jenž se po druhém návratu do Liberce rozstřílel a v této sezoně dal za Slovan v české a Evropské lize dohromady už šest gólů.
Kdy přišel první kontakt, že se máte hlásit do českého záložního týmu?
No, pokud jde o mě, tak já jsem v tom záložním týmu ani být neměl. Nejprve mi totiž volali už v sobotu ráno, že mám být do půl jedné v Praze a večer že ještě s několika dalšími hráči poletíme už na zápas do Izraele. Bylo to docela hektické. Nakonec tam ale mohli odletět ti zbylí kluci z Kypru, takže my jsme zůstali v Praze a čekali na pokyny. Nakonec se nás tam v neděli sešlo asi třicet a trénovali jsme.
Čekal jste, že pak doplníte tým pro zápas ve Skotsku?
Trošku jo, protože doplnit útok bylo asi nejvíc potřeba. Takže jsem v to doufal a dopadlo to. Pak jsem doufal, že když už do toho Skotska letím, tak se na hřiště dostanu. A při vývoji zápasu, kdy jsme prohrávali a byli jsme v tlaku, bylo pravděpodobné, že nás tam na hrot s Tomášem Poznarem trenéři pošlou.
Jak jste prožil tu závěrečnou čtvrthodinu na trávníku?
Šel jsem tam s jasným úkolem dát gól, ale to jsem bohužel nesplnil. Podle mě jsme celý zápas nehráli špatný fotbal, bojovalo se naplno, byla velká chuť vyhrát, jen ty góly... Od nich je ale fotbal odvislý. Byl to takový ten zápas, kdy do čeho kopnete, tak to letí jinam, než chcete. Já už jsem byl na hřišti při té obrovské šanci Tomáše Součka, už jsem fakt viděl míč v síti, bylo to snad z metru, ale šlo to nad.
 |
Reprezentační atmosféru už jste poznal, jaký byl pro vás ten návrat po sedmi letech?
Bylo super se do reprezentace zase po dlouhé době podívat. Dá se říct, že se všemi kluky se znám, ale dlouho jsem je neviděl. Jinak hrát za nároďák je úplně o čem jiném, než za klub. Hrajete za celý národ, pro mě je reprezentace velká čest a podle mě je to pro fotbalistu vrchol. Opravdu škoda, že se zápas nepovedl bodově, ten zážitek by byl ještě mnohem lepší.
Třeba se to povede příště. V půlce listopadu se hrají další dva zápasy Ligy národů a kdo ví, jak to s útočníky bude...
...no, možná budu víc na očích, protože s Libercem můžeme hrát zápasy Evropské ligy, v tom možná budu mít výhodu. Teď je ta doba taková, že člověk neví, co bude, co se stane, zase vypadne iks hráčů... My prostě budeme s Libercem makat, abychom udělali nějaké body v Evropě. Všechno je propojené, když se nám bude dařit, tak nás bude mít z klubu šanci na nároďák třeba i víc.
Liberci byla definitivně udělena výjimka, a příští čtvrtek tak můžete doma U Nisy proti Gentu hrát. Oddechl jste si, že nebudou nějaké komplikace?
Jsme samozřejmě rádi, ale já jsem si myslel, že nás nechají Evropskou ligu hrát. Jinak celá sezona je složitá a i kdyby přišla nějaká další komplikace, tak věřím, že bychom se s tím v Liberci poprali jako doposud.
