„Klidně bych tu práci dělal za 14 tisíc korun měsíčně,“ směje se.
V sobotu jste porazili Slovácko, což byla vaše stá ligová výhra v roli trenéra, na tiskovce jste říkal, že se přesto pořád cítíte jako ligový začátečník. V čem?
Celý život žiju fotbalem. A většinu z něj jsem pozoroval ligu zpovzdálí. Byl to pro mě hrozně vzdálený svět. Bral jsem jako svátek, když jsem potkal ligového hráče. Trénuji 24 let, ale v ligové společnosti se pořád cítím jako začátečník. Vidím v lize spoustu hráčů, které jsem sledoval jako fanoušek. Třeba Tomáš Hübschmann v Jablonci. Nebo trenéři. Zkušení pánové. Bob Páník, Venca Kotal. Vlastně všichni trenéři okolo. (směje se) Služebně jsem v lize skoro nejmladší. Těch pět let v ní je strašně krátká doba, když je člověk v neustálém kolotoči bez pauzy. Když mi náš tiskový mluvčí říkal o tom milníku, tak jsem jen kroutil hlavou: Sto výher, to není možný! Naposledy jsem zaregistroval sté ligové utkání, to jsem si říkal – to je něco. Ale nyní jsem to úplně minul, tím spíše teď, když je ve fotbale velká covidová bublina. Pracujeme pořád. Teď jsme to počítali, dneska (neděle – pozn. red.) jsem viděl sedm fotbalů.
